Kozákov je nejvyšším vrcholem Ještědsko-Kozákovského hřbetu. Hrdě se zvedá nad nádhernou krajinou Českého ráje a Pojizeří a poskytuje jedny z nejkrásnějších rozhledů v Čechách.
Národní přírodní památka Vrch Kozákov je zajímavou geologickou a geomorfologickou lokalitou. Největší část jeho území je tvořena
prvohorními horninami, které jsou na vrcholu, severních a východních svazích překryty třetihorním výlevem čediče a usazeninami sopečného popela a pum, neboť před 6 až 4 milióny let býval činnou sopkou. Na jihozápadním až severozápadním svahu se nacházejí kry prvohorních sedimentů. Západní strana je tvořena především druhohorními svrchnokřídovými cenomanskými pískovci, které byly v období třetihor rozlámány do několika ker a vyzdviženy do současné podoby.
V roce 1985 bylo na západním svahu vrchu vyhlášeno
chráněné území o rozloze 162,8 ha. Základem pro vyhlášení národní přírodní památky byly sopečné výlevy spolu s cenomanskými pískovci. Od roku 2002 se stal
Kozákov součástí rozšířené
Chráněné krajinné oblasti Český ráj.
Český ráj včetně Kozákova se 5. října 2005 stal součástí sítě
evropských geoparků a zároveň tedy i geoparkem UNESCO.
Kozákov a drahé kameny
Především v souvislosti s výskytem drahých kamenů se stal Kozákov bájnou horou. Cílem hledání polodrahokamů byl Kozákov již za Rudolfa II., kdy se na Kozákov vydávali i italští hledači, kteří si odtud odváželi především jaspisy vhodné pro mozaikové obrazy. Nejvíce kamenů se nacházelo na jižní a jihovýchodní straně, a kromě jaspisů se jednalo především o acháty, chalcedony, záhnědy a ametysty. Dnes jsou jejich zásoby téměř vyčerpány, většina se jich odstěhovala do muzejních a soukromých sbírek.
Riegrova chata a rozhledna Mohutný a rozložitý vrch s převýšením více než 400 m dosahuje nadmořské výšky 744 m. Kozákov tvoří jedinečnou krajinářskou scenérii a umožňuje neobyčejné výhledy, které povznášejí lidskou mysl. Ve středověku na jeho vrcholu plály signální ohně, v nové době se zde shromažďovaly mnohatisícové tábory lidu a po vzniku republiky každoročně hořela vatra k 28. říjnu. Také myšlenka vybudovat na Kozákově vyhlídkový bod je velmi stará. Již roku 1901 navrhoval turnovský malíř Jan Prousek ozdobit vrchol Kozákova buď novorománskou kaplí, zasvěcenou Cyrilu a Metodějovi – inspiroval se přitom Řípem, nebo více než dvacet metrů vysokou slovanskou mohylou s umělou jeskyní, vyloženou kozákovskými polodrahokamy. Po úmrtí F. L. Riegra v roce 1903 vznikla v pardubické Měšťanské besedě myšlenka, uctít jeho památku mohylou na Kozákově. O rok později zahájilo Družstvo pro stavbu Riegrovy mohyly, v jehož čele stál turnovský starosta Josef Radský, celonárodní sbírku, která se setkala s velmi příznivým ohlasem. Ještě před první světovou válkou proběhly tři architektonické soutěže, v nichž soupeřily dvě koncepce: buď mohyla či mauzoleum, připomínající Riegrův význam pro českou národní politiku, anebo turistická chata s restaurací a Riegrovým památníkem. Této druhé varianty se chopil Klub českých turistů. Základní kámen chaty byl položen 29. srpna 1926 a byl to týž kámen, který se měl před čtvrt stoletím stát základem mohyly. Riegrova turistická chata, postavená ze sbírek, darů a příspěvků okolních měst podle projektu pražského architekta Jana Václavíka, byla slavnostně otevřena 24. června 1928 a poté předána do péče Klubu českých turistů župě Českého ráje. Za druhé světové války byla obsazena německou posádkou, od roku 1945 sloužila jako hláska československé armády. Po únoru 1948 byla znárodněna a předána podniku Restaurace a jídelny, v květnu 1964 chata vyhořela. Odbor KČT v Semilech ji od státu mohl koupit za 1,4 miliónu Kč v dezolátním stavu až v roce 1994. Slavnostní znovuotevření chaty po generální rekonstrukci se uskutečnilo 5. prosince 2003 a od té doby opět slouží svému původnímu účelu. Původní myšlenka vybudovat na vrcholu rozhlednu byla zaktualizována roku 1993.