Při procházce Uherskem si nelze nevšimnout sgrafit, která zdobí několik budov ve vesnici. Autorem je místní rodák, český malíř a grafik Alois Mudruňka. Ve vesnickém prostředí nemá taková výzdoba v Česku obdoby.
První dům v
Uhersku, který v roce 1922 získal nevšední fasádu, byl dům s číslem popisným 32. V něm se v roce 1888 narodil Alois Mudruněk, slavný rodák, který navštěvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Později na škole zastával funkci asistenta pro ornamentální kreslení a jako profesor působil také na Státní keramické škole v Bechyni.
Budovy s příběhem
Žádosti místních o to, aby jim Alois Mudruňka vyzdobil jejich domy, na sebe nenechaly dlouho čekat. Další malované fasády s prvky lidových moudrostí, rčení i obrázků z národní historie, vznikaly v letech 1926-1927.
Během procházky vesnicí neminete
sgrafita na Obecním domě, jejichž ústředním motivem se staly historické postavy českých dějin – Mistr Jan Hus, Jan Žižka či Jan Amos Komenský. Malíř přímo na fasádě domu také uctil památku místních obětí první světové války. Za zmínku dále stojí majestátní
budova sokolovny, největší umělcův projekt v obci, na jehož realizaci se údajně podíleli místní obyvatelé, či objekt
bývalého řeznictví, který zdobí nápisy: „Copak je to za řezníka s tou dlouho ocílkou, že on stále pokukuje za tou naší Nanynkou“ nebo „Ta řeznická chasa, bože, to je krása.“ A pár upozornění: „Milý Vašku, není masa bez přívažku“, „Kdo dobře koupí, neprohloupí. Dluhy z mísy ujídají.“
Za druhé světové války byly vlastenecké projevy na fasádách domů v Uhersku nežádoucí, a tak se musely překrýt vápennou omítkou. Ta byla naštěstí jemná a hladká, takže k poničení sgrafit nedošlo. V letech 1998-2007 na jejich restaurování pracoval akademický sochař Čestmír Mudruňka, synovec malíře Aloise Mudruňky.