Viktorčin splav je romantickým zákoutím, které se nachází přímo za Starým bělidlem. Místo připomíná dobovou atmosféru z doby dětství Boženy Němcové. Právě zde měla šílená Viktorka hodit své děťátko do řeky Úpy.
Starý dřevěný splav v
Babiččině údolí, který je
v románu Boženy Němcové zmíněn a který si možná pamatujete
z filmu Babička (1971) není původní, svou podobu změnil hned několikrát.
První změna byla provedena
při stavbě rozsáhlého zavodňovacího systému pro ratibořické louky v první polovině 19. století. Další změna nastala v letech 1874 a 1875 a k dalším úpravám potom došlo při
regualci řeky Úpy ve 20. století. Proto, když
režisér Moskalyk natáčel scény s Viktorkou pro film Babička, obložil celý splav dřevěnou kulatinou nařezanou z velkých stromů, aby místo připomínalo dobu dětství Boženy Němcové, protože
v knížce Babička je splav dřevěný.
Současný jez byl postaven o jednu šíři řeky vlevo, po jejím proudu
kvůli narovnání toku Úpy a je železobetonové konstrukce.
Podle románu právě zde
šílená Viktorka hodila své děťátko do řeky Úpy a pak na toto místo chodila pravidelně zpívat ukolébavky. Ve skutečnosti byla realita trochu jiná -
Viktorka skutečně existovala a zemřela v 76 letech (přežila Boženu Němcovou o šest let) a byla pohřbena v
Červeném Kostelci. Opravdu
byla psychicky nemocná, své
první dítě, které měla
s vojákem ze střeleckého sboru zabila. Odešla za ním do Hradce Králové, kde ji voják po čase opustil. Za vraždu dítěte byla poslána
do vězení, kde se zbláznila. Později se jí ještě narodil při potulce krajem chlapec. Po propuštění z vězení přespávala u hodných lidí nebo v lese.
Propadla alkoholismu a v opilosti verbálně napadala kolemjdoucí, především mladá děvčata, kterým vulgárně nadávala.