Dolní Javoří představuje jeden z nejpočetnějších a nejcennějších souborů roubené lidové architektury v regionu Podkrkonoší. Mimořádně cenné je ale celkové prostředí vesnice, s rozvolněnou zástavbou bez novodobých zásahů, zasazenou v krásném krajinném rámci.
Dolní Javoří tvoří jedinečný celek
lidové architektury z 19. století. Když se ranní slunce vyhoupne nad
javořskou stráň, pozlatí
malebnou vesničku, ukrytou v kotlině, lemované lesy. Bujný porost javorů v údolí vystřídaly vysoké topoly, název Javořice se změnil na
Javoří. To Dolní se oddělilo na žádost občanů v roce 1870. Údolím stéká Arnoštovský potůček, říčka Zlatnice přejímá od javořského mostu líbezné jméno Javorka. V mikroklimatu kotliny se výborně dařilo
švestkám, ovoce se z devíti sušáren v bečkách vozilo na trh do
Vrchlabí.
Svatý Jan Nepomucký, jehož sochu s
reliéfem Panny Marie na soklu dal obnovit a vysvětit RNDr. Jan Šebelík, shlíží ze stráně už od roku 1851. Je chráněn sloupovou
vidlicovou zvoničkou a vzrostlými lípami. Lípy Svobody sem občané zasadili hned čtyři: první na počest legií, druhou na paměť padlým vojínům, třetí vdovám po padlých a čtvrtou lípu agrární. Javoří mělo n
a vrcholu rozkvětu i 130 obyvatel, hospodu, dva krejčí, ševce i malou textilní továrničku. Do 50. let 20. století tu prosperovaly dva mlýny. Záplavy tu bývaly daleko ničivější nežli ty 20. srpna 2001. Shora se valily klády a balvany. Větrné smrště se hnaly od
Bělohradu, bouře otřásaly staveními v základech. O tom vypráví kronika, kterou začal psát v roce 1920 Ignác Kraus, řídící učitel v.v. a kterou dnes vede pan Machek.
Vesnička historicky patřila svou farností k Pecce a školou k Bělohradu. Dnes zde stojí 29 chalup a žije zde
14 stálých obyvatel. Většina chalupářů vyrostla z místních kořenů, jde o potomky zdejších rodů. Snad proto tvoří
svépomocnou komunitu a vzájemně si pomáhají. Ochotný je i německý chalupář. Sečení trávy tu není problém, vesnice je upravená, s krásnou skalkou a závějemi pelargonií, voní čistotou. Ve zdejším potoce se objevuje mihule říční, snad se brzy vrátí i pstruzi.
Pěší výlet do Dolního Javoří z Lázní Bělohradu
Po modré turistické značce se vydáte kolem lázní do
vesničky Brtev a budete stoupat silničkou k
lesu Kamená hůra. Vrstevnicovou cestou projdete u bývalé hájovny kolem upravené studánky a dorazíte na okraj přírodní rezervace Kamenná Hůra. Tvoří ji kamenné moře slepenců, které se ve středověku používaly pro výrobu mlýnských kamenů. Les je zde tvořen
nádhernými buky. Pokračovat budete stále po široké zpevněné lesní cestě.
Po 2 km přijde zleva zelená značka, po které budete pokračovat přímým směrem a za chvíli vás dovede do
půvabné vesničky Dolní Javoří (5,7 km). Dolní Javoří tvoří
jedinečný celek lidové architektury z 19. století. Všimněte si zachovalých roubených chalup a sochy sv. Jana Nepomuckého vzdálené 100 m po zelené značce směr Horní Javoří. Vrátíte se zpět na rozcestí a z obce po asfaltové silničce až k mostu
přes říčku Javorku. Před mostem odbočíte vlevo a po proudu říčky Javorky romantickým údolím dorazíte do Horní Nové Vsi (8 km).
Za mostem u rozcestníku turistických cest stojí socha sv. Jana Nepomuckého od Ferdinanda Kofránka z roku 1826. Na
domě č. 68 je pamětní deska astronoma
prof. RNDr. Emila Buchara. Zpět do
Lázní Bělohradu vás dovede
žlutá značka. V nohách budete mít 10,5 km.