Zámek Drnholec

Zámek stojí na vyvýšeném místě nedaleko řeky Dyje. Jedná se o třípatrový objekt obdélného půdorysu s valbovou střechou. Nádvorní průčelí je zdobeno ve střední části nízkým trojosým rizalitem, členěným velkým pilastrovým řádem s iónskými hlavicemi a završeným trojúhelníkovým štítem.

Dnešní stavba byla postavena na místě někdejšího středověkého hradu. V průběhu času pak byl renesanční zámek přestavěn do podoby obdélníkového městského paláce. V 18. století byla stavba upravena rodinou Trautmannsdorfů. Interiér budovy byl vyzdoben zejména v přízemí a v prvním poschodí četnými štukami. Kolem zámku vznikl anglický park a bažantnice. Po smrti posledního bezdětného majitele Rudolfa z Tiefenbachu byla z panství vytvořena studijní nadace pro šlechtickou mládež (pro 8 studentů, z nichž každý pobíral 400 zl. ročně), která byla v roce 1777 připojena k šlechtickému konviktu v Olomouci a v r. 1828 k Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. V důsledku nadační správy ztratil zámek funkci rezidence a noví správci nechali zbořit dvě ze tří křídel zámku. Dnes je zámek chráněn jako kulturní památka České republiky, ovšem stavba chátrá a již několik let se nabízí k prodeji.
 

Zajímavosti z historie hradu a jeho obyvatel

Panství Drnholec bývalo značně výhodné, poněvadž jím procházela obchodní cesta z Moravy do Rakouska a naopak. Bohužel to sebou často neslo vpády četných vojsk. V době husitské stáli Lichtenštejnové na straně krále Zikmunda, který byl na drnholeckém hradě také jejich hostem.

V roce 1578 se stal Drnholec vlastnictvím Kryštofa ze štýrského roku Tiefenbachů. Nový majitel osídlil pusté vesnice a osady v okolí novým obyvatelstvem. Další z rodu Tiefenbachů, Fridrich se na počátku 17. století přidal na stranu arciknížete Matyáše, proti císaři Rudolfu II. (Matyáš táhl před Drnholec do Brna) a v roce 1611 se dokonce zúčastnil tažení proti císaři. Fridrich byl také předním „odbojářem“ moravských stavů a po porážce stavovského povstání jej 28. května 1621 v Innsbrucku popravili.

Na druhé straně barikády stál Fridrichův bratr Rudolf z Tiefenbachu, jenž zachovával věrnost císaři a vyznamenal se v bitvě na Bílé hoře a císař Ferdinand II. jej bohatě odměnil. Ve své závěti pak Rudolf Tiefenbach odkazuje zámek vzdělávací nadaci.