Zámek Libějovice

Historie zámku

V roce 1696 Filip Buquoy dal impuls ke stavbě zámku, nicméně až za jeho nástupce hraběte Františka Leopolda I. byl zámek v roce 1754 dokončen. Vznikla jednopatrová barokní budova se zámeckou věžičkou. 
Roku 1801 si zámek koupil kníže Josef Schwarzenberg a v letech 1816-1817 bylo přistavěno druhé patro s krátkými křídly na bocích s empírovými průčelími. Při této přestavbě zámek přišel o věžičku a hodiny z věžičky byly přemístěny do nově zbudovaného trojúhelníkového frontonu v jižním průčelí.

V jednom z přízemních pokojů byla kaple s malou knížecí oratoří, zasvěcenou Nalezení sv. Kříže. Kaple byla vyzdobena například oltárním obrazem Svaté rodiny, který byl přivezen ze štýrského Authalu. Všechny obrazy si tehdejší správci Schwarzenbergové v roku 1924 vzali na zámek Hluboká, včetně nábytku, sbírky zbraní a dalších a dalších cenných předmětů.

Začátkem 20. století s příchodem světové války a následným rozpadem Rakousko-Uherska nastal zlom. Pozemková reforma prováděná již Československým státem zasáhla celé panství Schwarzenbergů, a tak zámek Jan Nepomuk Schwarzenberg roku 1924 prodal církevnímu řádu redemptoristů. Ti zde v roce 1938-1939 přistavěli nový kostel a klášter a propojili budovy nadzemní chodbou.

Po skončení druhé světové války si zámek přivlastnil stát, který po roce 1948 rozhodl, že tady bude místo pro výcvikové středisko pohraniční stráže a služebních psů. Veškeré technické zázemí, vojenské ubikace, garáže, čerpací stanice, kotce pro psy i samotné cvičiště byly budovány bez ohledu na kulturní a historické dědictví.

Po roce 1990 zámek získal soukromý majitel, který zde chtěl vybudovat sanatorium. Z plánu ale sešlo a zámek byl znovu na prodej. V roce 2020 se tady octnul pár mladých lidi, který zámek odkoupil a začal ho rekonstruovat. Vznikl spolek na záchranu zámku. 
 

Park

Všude je park, ale už mnoho let bohužel bez údržby, a proto prorostlý náletovými dřevinami. Již v šedesátých letech 18. století byla vysázena tři střomořadí: směrem na Lomec, ke kapli sv. Máří Magdaleny a k bažantnici. V roce 1842 bylo rozhodnuto o nové úpravě parku. Jeho plocha se významně zvětšila a pod dohledem knížecího zahradníka Gervasusa Immelina upravovali park až do roku 1848. Ještě později byla do parku začleněna i bažantnice, a tak můj park dosahuje úctyhodných 44 ha plochy. V okolí došlo k vytvoření anglického parku s převahou lípy a dubu, doplňováno cizokrajnými dřevinami. Libějovický park patřil po dendrologické stránce zhruba do poloviny 20. století k nejbohatším ve státě. Mimo jiné tu rostou jilm habrolistý i horský, dub uhorský i dub slovenský, převislý jerlín japonský, ořešák černý nebo tulipánovník.