Některá díla jsou vystavena
úplně poprvé. Výstava umělce, který patří k nejstarší generaci českých sochařů, nabízí zároveň možnost proniknout k osobnosti člověka, jenž si za všech okolností a v každé době d
okázal uchovat tvůrčí energii a statečné srdce. Jako kurátorka na výstavě spolupracovala Zoubkova dcera Polana Bregantová. Pořadatelem je Správa Pražského hradu.
Svá díla v Jízdárně rozestavil Olbram Zoubek tak, aby „se spolu potkávala a aby spolu rozmlouvala“.
Sochy svezené z galerií i soukromých sbírek z celé republiky a samozřejmě také z autorova ateliéru tak
vzájemně komunikují a současně vypovídají o všech etapách Zoubkovy bohaté sochařské tvorby.
Autorovými oblíbenými materiály jsou
cement,
olovo a bronz. Sochy mnohdy ozvláštňoval
zlacením a polychromií. Sochy modeluje
v nadživotní velikosti, jako
štíhlé, emocemi obdařené
vertikály, které svými pohyby či gesty směřují vzhůru.
V prostoru
Jízdárny Pražského hradu se nachází i skupina
tří nejoblíbenějších soch Olbrama Zoubka, které vznikly v rozpětí několika dekád. První je
Jan, pozlacená socha Jana Palacha z roku 1969, kterou se autor rozhodl představit s původním, částečně už setřeným zlacením. Druhou je známá socha
Ifigenie z roku 1986, kterou si oblíbil prezident Václav Havel. Toho pojilo se Zoubkem dlouholeté přátelství. Třetí je
bronzový Občan, socha z Pomníku obětem komunismu, který byl osazen na úpatí pražského
Petřína v roce 2002.