Fort Křelov XVII. je polygonální permanentní fort vybudovaný v letech 1851 až 1854. Patří do první
čtveřice pevnůstek (spolu s forty XI., XIII., XV.), které od roku 1850 postupně vznikaly západně a jihozápadně od
pevnosti Olomouc.
Pevnost XVII je jednou z
nejzachovalejších součástí císařského systému opevnění města
Olomouce, jejíž historie sahá až do roku 1851, kdy staveniště návštěvou poctil
císař Franc Josef I. a ruský car Mikuláš. Jedná se o fort pernamentního charakteru vystavěný mezi lety 1850 a 1854 podle projektu ženijního ředitele a vrchního projektanta fortové pevnosti Olomouc
Juliuse von Wurmba. Dekorativní provedení hlavního vstupu do objektu je řešeno ve
stylu anglické neogotiky windsorského typu. Areál má rozlohu cca 60 000 m² a je zapsán jako nemovitá kulturní památka České republiky. Od roku 2009 je v prohlídkovém okruhu zařazena také escarpa střelecké galerie v zemním valu. Fort navazoval na pevné
bastionové opevnění, které bylo charakteristické svými malými pevnůstkami. Pevnosti vznikaly zejména za vlády
Marie Terezie a Josefa II.. V budování se dále pokračovalo ve století devatenáctém.
Přestože
věnec fortů nebyl nikdy zcela dokončen, patřila podle historiků
olomoucká císařsko-královská pevnost ve své době k
nejsilnějším na celém
území habsburské monarchie. Prvními pevnůstkami, které na území města vznikly, byly ty na
Tabulovém a
Šibeničním vrchu. Původní projekt počítal celkem s
25 forty, vzdálenými od sebe jeden až dva kilometry. Jednotlivé objekty byly označeny římskými číslicemi I až XXII. Do tohoto projektu nebyly zahrnuty forty Tabulový a Šibeniční vrch. Oproti původnímu záměru se však vlastní realizace notně odchýlila, a to z finančních důvodů. První čtveřice téměř identických fortů označených čísly XI, XIII, XV a XVII vznikala v letech 1850 až 1854 a svým pětiúhelníkovým půdorysem se zdánlivě podobala
starším fortům Tabulový a Šibeniční vrch.