František Drtikol se věnoval grafické tvorbě především v první polovině 20. let 20. století. Vedle fotografie, která mu byla více než 30 let hlavní tvůrčí činností, se stále vracel ke kresbě a svůj umělecký potenciál rozšířil i do grafické tvorby. Drtikol byl mistrem starých uměleckých technik, tzv. tvárných procesů, což se výrazně projevilo v jeho fotografické tvorbě. Používal techniku ušlechtilých tisků – pigmentu, olejotisku, gumotisku, uhlotisku, bromolejotisku. Málo se ví, že napsal obsáhlé pojednání o gumotisku.
František Drtikol pocházel z Příbrami, kde se 3. března 1883 narodil jako třetí potomek do rodiny obchodníka se smíšeným zbožím. V dětství byl hodně samotářský, vyhýbal se ostatním a rád unikal do říše fantazií. Jako žák na gymnáziu za moc nestál, nastoupil proto do fotografického učení. Nevzpomínal na něj právě s láskou, ale pochytil v něm základy řemesla i nápad na studium na Učebním a výzkumném ústavu pro fotografii v Mnichově, tehdy prestižní nově otevřené škole. Do vlasti se Drtikol vrátil bohatší o skvělé vysvědčení a s nedocenitelnými zážitky z pulzující evropské kulturní metropole.
V době, kdy byl již světově uznávaným fotografem, přišel se svým vlastním reprodukčním procesem – fotolitografií, jíž vytvořil řadu děl. Jeho vynález byl chráněn jako patent od r.1925. Fotolitografie mu umožnila od jedné předlohy zhotovit v krátkém čase libovolné množství stejných otisků. takto nově zpracoval některé akty z negativů, které vytvořil již v první polovině 10. let 20. století. V oblasti grafické tvorby Drtikol využíval nejvíce techniku leptu a litografii, známy jsou práce vytvořené suchou jehlou a heliogravurou. Podle dostupných informací začal kolem roku 1920 používat lept.
Poslední signované grafické listy na výstavě jsou datovány rokem 1925. Náměty pro grafickou tvorbu, která byla další manifestací jeho velkého tvůrčího rozmachu, často čerpal ze svých kreseb z let 1917-1919, tedy z velké části z doby 1. světové války, kdy se nemohl věnovat fotografii.