Museum Kampa od 3. prosince 2020 znovu otevírá své expozice. Návštěvníci mohou zhlédnout novou výstavu
Soma Sema sochařů Petra Orieška a Kryštofa Hoška a do neděle 6.12. bude prodlouženo
Naslouchání Olgy Karlíkové (o prodloužení o další týden, tj. do 13.12. zatím muzeum jedná). Pokud tedy chcete mít jistou, že výstavu Olgy Karlíkové ještě stihnete, naplánujte si raději její návštěvu na tento víkend.
Ve
čtvrtek a v pátek bude mít
Museum Kampa otevřeno
od 12 do 18 hodin, o
víkendu pak jako obvykle
od 10 do 18 hodin. Je možné, že v dalším týdnu budou otevírací hodiny upravaveny, pro aktuální informace sledujte, prosím internetové stránky muzea na museumkampa.cz.
Na prosinec si pro vás v
muzeu připravili několik
nekontaktních doprovodných programů: adventní kalendář věnovaný Vladimíru Janouškovi, přednášku Jaroslava Vančáta o českém neokonstruktivismu a dvě předvánoční výtvarné dílny.
Od soboty 5. 12. je rovněž otevřena
Werichova vila a Muzeum skla Portheimka.
Originální výstava Soma Sema
Museum Kampa představuje ne zcela obvyklou
dvojvýstavu výrazných sochařských individualit, které od sebe dělí celá generace. Nicméně, mladší z obou vystavujících autorů, Kryštof Hošek, byl během své dosavadní tvůrčí kariéry s Orieškovou tvorbou v úzkém vztahu, zejména díky dlouholetým rodinným vazbám, a v řadě Hoškových realizací toto propojení můžeme rozpoznat.
Malíř a sochař
Peter Oriešek (1941–2015) patřil k fenomenálním sochařům, od poloviny šedesátých let spoluurčoval podobu figurace v Československu a v České republice. Velmi brzy nalezl vlastní tvarosloví,
kombinující prvky surrealismu, pop-artu, nové figurace či hyperrealismu, vystavěné i na vypjaté expresivnosti se silným existenciálním podtextem. Výstava v prostoru Konírny zprostředkuje dosud neznámé práce z ateliéru, především voskové modely, které ukazují fascinující Orieškův svět plný neskutečných,
zvláštních, hybridních bytostí, krutosti, násilí, vášní, lásky… tedy všeho, co tvoří i skutečný lidský svět. Několik kreseb uvádí Orieška i jako znamenitého kreslíře schopného pozoruhodné obrazové zkratky.
Sochař
Kryštof Hošek (*1984) prezentuje v
ýběr z aktuální tvorby na nádvoří a na náplavce
muzea. S Petrem Orieškem ho spojují obdobná východiska – k surrealismu, pop-artu a osobní mytologii můžeme přidat hlavně
silný akcent k současnému politickému nebo společenskému dění. Jeho práce, například portrét Miloše Zemana nořícího (či zapadajícího) do kašovité hmoty z roku 2013 či v
Museu Kampa vystavená Victory, vedou diváka k novému promýšlení už ustálených symbolů a jejich významů.
Stálá expozice Františka Kupky
Kolekce
děl
Františka Kupky (1871–1957), jednoho z nejvýznamnějších představitelů světového umění 20. století, tvoří jeden ze základních pilířů sbírky Jana a Medy Mládkových, mj. velmi dobře mapuje Kupkovu
cestu k nefigurativnímu umění v prvních letech 20. století. K řadě olejomaleb ve sbírce patří i kresebné studie, které v Kupkově případě dokládají promyšlenou cestu k finálnímu dílu. Stálá expozice v sedmi kapitolách
chronologicky představuje Kupkovu tvorbu od poloviny devadesátých let předminulého století až ke zralým dílům let padesátých století minulého.
Divák tak může sledovat jednotlivé fáze Kupkova soustředěného analyzování jednotlivých malířských prostředků –
linii, plochu, světelné hodnoty a barvu, včetně důležité fáze Kupkova vývoje, kdy definoval svůj koncept barevných ploch, které mu umožnily rozvíjet odlišnou formu budování plochy obrazu. Expozice je kromě
obrazů ze sbírky Medy Mládkové doplněna o
několik obrazů z veřejných a soukromých sbírek, zejména z dvacátých a třicátých let, tedy z období, na které se Meda ve svých sběratelských aktivitách tolik nesoustředila. Vystaveno je více než sedm desítek děl: vedle skvostů z Musea Kampa (
Amorfa – Teplá chromatika, 1912;
Katedrála, 1912–1913;
Tvar žluté, 1919–1923) bude možné vidět další klíčová díla (např. Biblioman, 1897, Sbírky Pražského hradu; Destilační přístroj, 1928, soukromá sbírka; Plan Violet, 1954, soukromá sbírka; aj.).