Zubři byli do Zoo Olomouc přivezeni z obory v Topolčiankách, která se
v roce 1953 stala po Polsku druhým největším chovatelem zubrů na světě. Samec Šimon přijel v březnu, Sylva a Silučka v říjnu 1973. Hned v listopadu se narodilo první mládě, chov se dařil a odchovalo se několik telat, poslední přišlo dle záznamů na svět v roce 1973. V roce
1986 uhynul zubří býk, který tuto etapu zakončil.
Comeback největších savců Evropy do olomoucké zahrady se konal
po dlouhých 27 letech v lednu 2013. Do nového výběhu zubrů, v té době vznikající první části Safari, byli přivezeni
samec Bojen (*2010 Švédsko, Boras) a
samice Rosemarie (*2011 Bratislava). O pár měsíců později přibyla
druhá samice Patria (* 2012 Bratislava).
Domovinou
zubra evropského byla
Evropa a část Asie. Obýval lesní a lesostepní biotopy. Devastace přirozeného prostředí a lov ho však přivedly na hranici vymření. Mezinárodní chov
v oborách a zoologických zahradách vyústil v letech 1952 – 1966 k návratu zubrů v rámci
reintrodukce do polského Bělověžského pralesa. Ten se pro ně stal bezpečným domovem, nikoliv hrozbou jako v dobách, kdy byl vyhledávanou lokalitou lovu místních panovníků. Počet zubrů
ve volné přírodě v roce
2010 dosahoval již 2956 jedinců ze
4431 celkem žijících. Zubr evropský je nejen
přísně chráněným zvířetem, ale zasloužil se i o vytvoření
první Mezinárodní plemenné knihy, která eviduje čistokrevná zvířata, s případným využitím pro chov.
Víte,že...? 
Zubr je
největším savcem Evropy, samci dosahují hmotnosti až 920 kg, samice až o polovinu méně. Samice jsou plodné po celý život, během něhož porodí cca 9 telat. V zajetí se může dožít věku až 26 let.
Denní příjem potravy se pohybuje mezi 30 – 60 kg. Potravu tvoří stromy a keře, trávy a byliny. U nás žili zubři podle historických pramenů
v šestnáctém století v okolí Ralska, u Brandýsa nad Labem a na Křivoklátsku a vyhynuli o dvě století později z důvodu úbytku lesů.
V roce 2012 se
vrátili do Ralska, v loňském roce koupila nevládní organizace Česká krajina z Polska chovnou skupinu pro vypuštění do Doupovských lesů. Ve výběru lokalit byl i vojenský prostor Libavá.
Poslední zubři byli
v přírodě vyhubeni počátkem 20. století. Pro další chov byla použita zvířata ze zoologických zahrad a obor. V roce 1925, kdy se začalo jednat o jejich záchraně, zůstávalo naživo asi 60 kusů. Dnes jsou jeho stavy mnohem vyšší a tento druh lze považovat za zachráněný.
Ze
tří geografických poddruhů (evropský, kavkazský a karpatský) se před vyhubením podařilo zachránit
pouze poddruh
evropský.