V roce 1841 byla při dačické rafinerii cukru uvedena do provozu výrobna cukrovinek a čokolády, která zpracovávala cukr dodávaný rafinerií, většinou horší kvality, například poškozené homole. Na vedení tohoto podniku se také podílela Radova manželka Juliana.
Jakub Kryštof Rad požádal 29. ledna 1841 zemské gubernium v Brně o povolení továrního způsobu výroby kandovaného ovoce, cukrářského a čokoládového zboží v Dačicích pod firmou Dačická továrna cukrářského zboží.
Výrobna cukrovinek byla zřízena v domě č. 3 na Palackého náměstí a dále byla rozšířena i do domu č. 2 na témže náměstí. Výrobna udržovala obchodní spojení s obchodními domy a obchodníky v Olomouci, Jihlavě, Znojmě, Českých Budějovicích, Polné, Nové Bystřici, Jindřichově Hradci, Telči, Humpolci a jinde. V roce 1841 zde byly výrobou zboží zaměstnány tři osoby.
Nový podnik si musel vybojovat svými výrobky místo mezi konkurencí na trhu. Již v roce 1842 mohl Rad vyjádřit uspokojení, že mu konkurence přenechala trhy na jihozápadní Moravě, v jižních a západních Čechách a v severním dolnorakouském pohraničí. V této době již zaměstnával 12 lidí přímo ve výrobě a dále dvojnásobný počet mimo výrobnu, patrně jako domácké výrobce.
Odbyt cukrovinek a čokolády se rozšířil do všech provincií monarchie, do Vídně, Prahy, Brna, Pešti, Lince, Salcburku, Innsbrucku, Prešova, Kežmarku, Banské Bystrice, Nitry, ale i do Sušice a Vimperka.
Průměrná měsíční tržba se v roce 1842 pohybovala kolem 2 000 zlatých a za rok 1842 bylo zpracováno 3 000 centnýřů cukru z dačické rafinerie.
Dačická výrobna cukrovinek a čokolády vyráběla cukrářské pečivo, bonbóny, perník, čokoládu, suchary a oplatky v různých druzích provedení. V roce 1850 se výrobna cukrovinek přestěhovala do Znojma.
Výstavu k výročí kostky jsme tentokrát pojali úplně jinak.