Ústřední autobusové nádraží Brno-Zvonařka vyrostlo v letech 1977–1985, aby ulevilo přetíženému starému nádraží proti
hotelu Grand. Místo nebylo vybráno náhodně: vzniklo v prostoru plánovaného
Jižního centra, nové čtvrti, kam se má přesunout železniční stanice Brno hlavní nádraží. Zvonařka bezprostředně navazuje na
nákupní a společenské centrum Galerie Vaňkovka, které vzniklo v prostoru nevyužívaného a opuštěného industriálního areálu. Jméno dodnes připomíná podnikatele Friedricha Wanniecka, který tu postupně vybudoval strojní továrnu, slévárnu, dílny a další provozy. Mimo jiné tu bývala i továrna, kde se odlévaly zvony – a právě podle ní je pojmenovaná jak ulice Zvonařka / Na Zvonařce, tak autobusové nádraží.
Brutalismus třetího tisíciletí
Kdo zná
Brno, zná i
Zvonařku: pro ty, co do města dojíždějí autobusem, je to každodenní realita, právě tak tady často začínají výlety po
jižní Moravě. Opotřebované a zastaralé autobusové nádraží se coby jeden z klíčových městských veřejných prostorů dočkalo modernizace. Ujali se jí
architekti ze studia Chybík+Krištof: prostor nejenže esteticky sjednotili tak, aby splňoval nároky aktuální architektury, ale zároveň zvýšili jeho funkčnost a přehlednost.
Ačkoli Zvonařka nezapře původní podobu z
éry brutalismu, po revitalizaci má mnohem přívětivější tvář.
Nástupiště jsou širší, lépe členěná a doplněná
mobiliářem, který je částečně dílem české firmy specializované na venkovní nábytek mmcité, zčásti se jedná o lavičky repasované dle návrhu studia Chybík+Krištof. Vítanou novinkou je
centrální bezbariérový přechod. Nezměnila se
ocelová příhradová konstrukce zastřešení, která je technicky i funkčně unikátní v celoevropském měřítku, jen původní tmavé barvy vystřídaly
světlé odstíny, které opticky zvětšují výšku zastřešeného prostoru.
Elegantní a plná světla
Úhlednější a elegantnější
Zvonařku osvětluje téměř čtyři sta nových světel, která nesvítí jen na plochu, ale i na konstrukci, od které se světlo odráží. Nádraží také má
novou výpravní budovu ze skla a hliníku. Ta slouží hlavně jako
čekárna, ale najdete tam i
informace, směnárnu, toalety a bistro. Zvonařka je také lépe dostupná než dřív: zmizely všechny stánky a terminál se tak nově otevřel směrem do města. K nádraží se pohodlně dostanete jak z
Galerie Vaňkovka, tak na úrovni ulice z
budoucí tramvajové zastávky Plotní.
Modernizace se dočkala i střecha; i nadále na ní budou parkovat autobusy, nově tu ale vzniklo
několik desítek parkovacích míst pro veřejnost, výtahem propojených s nástupišti. Úprav se dočká rovněž okolí odbavovací haly a najdete tu také
několik nových parkovacích míst Kiss and Ride pro krátká zastavení: ocení je každý, kdo někdy někoho na Zvonařku vezl autem a zastavením u chodníku riskoval pokutu.
Znáte nejkrásnější světová nádraží?
Nádraží jako turistický cíl? Proč ne? Pro
Zvonařku to zřejmě platit nebude, ale jinde ve světě to funguje. Se
seriálem #světovéČesko se teď podíváme na sedm nejkrásnějších nádraží:
- Poměrně často se v žebříčcích nejkrásnějších nádraží světa objevuje Central Station v mozambickém Maputu z roku 1910. Nádraží, které spíš připomíná palác, projektoval slavný Gustave Eiffel.
- Cestovatele i návštěvníky Madridu uchvacuje nádraží Atocha, postavené v roce 1851. Pod ocelovou konstrukcí najdete obrovský tropický skleník, plný palem a exotických rostlin. Džungle uprostřed nádraží slouží cestujícím jako skvělý orientační bod.
- Hlavní nádraží New Yorku Grand Central Terminal (GCT) má dva hlavní symboly: zlaté hodiny a americkou vlajku, která dominuje celé hale od útoku na město 11. září 2001. Původní plány počítaly s tím, že stavba poroste do výšky a stane se z ní mrakodrap, desetipatrový suterén je prý dodnes nejhlubším sklepem v New Yorku.
- Skvostem moderní japonské architektury je stanice Kanazawa. Vstup do hlavní haly zdobí 14 metrů vysoká rudá brána Tsuzumi, jejíž design vychází z tvaru tradičních japonských bubnů.
- Nádraží Chhatrapati Shivaji Terminus ve městě Mumbai / Bombaj je jednou z nejrušnějších dopravních křižovatek v celé Indii. Je postavené ve viktoriánském stylu a původně se skutečně jmenovalo po britské královně Victorii. V roce 2004 bylo zapsáno na seznam kulturního dědictví UNESCO jako vynikající ukázka prolínání dvou kultur pod jednou střechou.
- Nádraží v Antverpách z let 1895–1905 je tradiční zastávkou milovníků umění: nazývají ho železniční katedrála a skutečně spíš připomíná chrám než nádraží. Pozornost přitahuje hlavně velká kupole nad čekárnou.
- Své fanoušky má i londýnské nádraží St. Pancras Station: viktoriánská budova byla v roce 1960 zachráněna před demolicí, dočkala se revitalizace a dnes tu objevíte úžasné sochy, například devět metrů vysokou plastiku The Meeting Point / Místo setkání. Nástupiště zastřešuje prosklená hala o rozpětí 75 metrů, dlouhou dobu největší svého druhu na světě.