Sníh a mráz vane ze všech názvů, které kdy
Králický Sněžník měl: v němčině to byl
Spieglitzer Schneeberg, Grosser Schneeberg, Grulicher Schneeberg nebo aktuální
Glatzer Schneeberg, Poláci používají název
Śnieżnik, Śnieżnik Kłodzki anebo
Masyw Śnieżnika. Sníh je tu zkrátka na prvním místě a není divu: sněhová pokrývka se na Králickém Sněžníku drží až osm měsíců v roce.
Sníh, voda a turistika
Přestože měří 1 424 metrů, ve výškovém žebříčku našich hor patří
Králickému Sněžníku až jedenáctá příčka. Jinak je to s dostupností: když z první desítky našich nejvyšších tisícovek vyřadíme ty, které leží v
Krkonošském národním parku a jsou nepřístupné, rázem se Sněžník posouvá na páté místo. Výjimečný je i v tom, že potoky z jeho úbočí totiž svádí vodu do tří evropských moří, pohoří se proto přezdívá střecha Evropy. Potvrzuje to i
polský název pro Klepáč (1 144 m), kterému naši sousedé říkají
Trojmorski wierch.
První výletníci si na Sněžník našli cestu už na konci 18. století, ale k rozmachu turistického ruchu došlo hlavně po roce 1838, kdy vesnici Międzygórze / Mezihoří koupila nizozemská a pruská princezna Mariana Oranžská. Získala tak i horskou louku pod vrcholem Sněžníku, kde o pár desítek let později nechala vybudovat horskou chatu ve švýcarském stylu. To je dnešní polská
chata Na Sněžníku / schronisko Na Śnieżniku v nadmořské výšce 1 218 metrů. Už před sto padesáti lety si sem lidé přijížděli užít krásnou přírodu a také zdolat poslední strmý úsek cesty, aby z vrcholku Sněžníku mohli pozorovat východy nebo západy slunce.
Věž gotického hradu střídá moderní rozhledna
Kdysi na kopcích jako pověstné houby po dešti vyrůstaly rozhledny, a navzdory krásnému kruhovému výhledu do všech stran nemohla chybět ani na
Králickém Sněžníku.
Třiatřicet metrů vysokou kamennou válcovou věž v romantickém, lehce středověkém stylu vybudoval spolek Kłodzkie Towarzystwo Górskie / Kladský horský spolek a pojmenoval ji po císaři Vilémovi I. U rozhledny stála i malá turistická chata, další útulna zvaná
Lichtenštejnova chata vyrostla těsně před druhou světovou válkou na naší straně hranice poblíž
pramene řeky Moravy. Dnes už žádná z nich nestojí: z Lichtenštejnovy chaty rozebrané v roce 1971 zbyly jen základy, o pár let později byla zbořena i zanedbaná chátrající rozhledna. Na vrcholu z ní zbyla jen hromada kamení.
Nerušený výhled na
Jeseníky,
Rychlebské a Orlické hory,
Krkonoše či
Beskydy si ale z Králického Sněžníku už nebudeme užívat dlouho: v roce 2020 tu začala vyrůstat
nová rozhledna, rovněž třiatřicet metrů vysoká, s krytou vyhlídkovou plošinou a provizorním přístřeškem před nepříznivým počasím. Je to kontroverzní stavba, kterou si mnozí roky přáli a jiní proti ní bojovali ze všech sil. S jejím dokončením se počítá v roce 2021 nebo 2022 – přesný termín nikdo nezná. Jsme na Sněžníku, a tak si podmínky bude diktovat především počasí.
Kýchající sluně, symbol Sněžníku
Pro Čechy je symbolem
Králického Sněžníku kamenná socha slůněte; pod vrcholem hory nedaleko základů Lichtenštejnovy chaty ji v roce 1932 postavili
členové umělecké skupiny Jescher, kteří se přátelili s tehdejším provozovatelem chaty Oskarem Gutwinským. Spolek se původně scházel na
Ještědu a měl svou oblíbenou píseň „V ještědském údolí kvete šeřík“, v originále „In Jeschental da blüht der Flieder“. Když členové spolku vyměnili Ještěd za Králický Sněžník, hledali pro své jméno jiné vysvětlení a všimli si, že sloní kýchání zní jako „jesch“: jejich symbolem se pak stal vedle šeříku také slon. Citoslovce „ješ“ používali jako pozdrav a při desátém výročí vzniku skupiny u Lichtenštejnovy chaty vztyčili žulovou sochu svého idolu. Návrh slůněte vypracovala Amei Hallegerová, manželka vůdce spolku Kurta Hallegera, a vytesala jej kamenická firma Förster ze
Zlatých Hor. Chata i spolek zanikly, slůně žije dál.
Kudy na Sněžník?
Kolem
sochy slůněte vede také nejkratší trasa z české strany: začíná ve
Stříbrnici u
Starého Města (6,7 km, převýšení 752 m). Půjdete kolem
turistické chaty Návrší, kde byl v roce 1969 vybudován nejstarší lyžařský vlek v oblasti Staroměstska, dál po žluté k
rozcestníku Nad Adéliným pramenem a pak po červeně značené Hřebenovce až na
vrchol Králického Sněžníku.
Láká vás celý hřeben, který jako obrovská podkova obkružuje
údolí Horní Moravy a
Králický Sněžník se tyčí přímo v jejím středu? Pak můžete využít
lanovku v
areálu Dolní Morava, vyjet k
chatě Slaměnka a
Stezce v oblacích, a pak po zelené a modré značce pěšky pokračovat přes
Podbělku, Sušinu, Černou kupu a Stříbrnickou k rozcestí Stříbrnická – sedlo. Po červené pak dojdete na vrchol Sněžníku a stejná značka vás bezpečně dovede přes
vrch Klepáč s rozhlednou zpět na
Dolní Moravu. Celá trasa měří 27 kilometrů a zdoláte na ní převýšení 1 215 metrů,
v zimě se dá projet na lyžích. Mimochodem, v okolí Králického Sněžníku je společně s propojením na
Jesenickou lyžařskou magistrálu přibližně 50 km upravovaných stop.
Sníh a další radovánky na Sněžnících
- Sníh a mráz vane také ze jmen Děčínský Sněžník (i když tam to se sněhem není zdaleka tak dramatické jako na téměř dvakrát vyšším Králickém Sněžníku), Sněžka, Sněžné jámy nebo Sněžné věžičky. Další Sněžník / Schneeberg najdete v Rakousku: s nadmořskou výškou 2076 metrů jde o nejvýchodnější alpskou dvoutisícovku a také nejvyšší horu Dolního Rakouska. Je to skvělý cíl pro výlet na pouhý jeden den: Schneeberg totiž leží přibližně 50 kilometrů jihozápadně od Vídně.
- Na Schneeberg se samozřejmě můžete vydat pěšky, jenže kdekdo sem jede nejenom kvůli krásným výhledům a turistickým zážitkům, ale také kvůli ozubené dráze Schneebergbahn. Horská železnice začíná v Puchbergu a vozí turisty na Schneeberg už od roku 1897. V létě tu dodnes jezdí historické vláčky, hlavní úlohu ale už dávno převzaly moderní soupravy Salamander s fantastickým designem skvrnitých mloků. Bezmála jedenáct kilometrů dlouhou trasu ke stanici na vrcholu Hochschneeberg zdolají za čtyřicet minut.
- U horní stanice v nadmořské výšce 1795 metrů začíná okružní trasa Paradies der Blicke / Ráj výhledů, která vede k různým vyhlídkovým místům. Můžete se ale vydat i na Klosterwappen, hlavní vrchol masivu Schneeberg, kam to od horní stanice železnice jsou necelé tři kilometry s převýšením 331 metrů. Zpátky do údolí se svezete opět Salamandrem anebo půjdete pěšky po cestě, která většinou vede podél trati.
- Oblíbenou zastávkou je mezistanice Baumgartner ve výšce 1322 metrů, kde musíte ochutnat místní specialitu, obrovské buchty / Schneeberg-Buchteln plněné povidly nebo meruňkami.