Krkonoše jsou hory mnoha českých "nej". Jsou
nejvyšší,
nejnavštěvovanější, jediné s vysokohorským rázem u nás a neuvěřitelně pestrou přírodou. Najdeme zde strmé ledovcové kary i rozlehlé horské louky, skalnaté hřebeny i malebná údolíčka lemovaná roubenými domky. Oblé siluety horských hřebenů dokládají, že
pohoří je staré téměř 600 miliónů let. Pro svou drsnou severskou krásu a rozmanitost přírody je chráněno jako biosférická rezervace UNESCO, kde se vyskytují vzácné druhy rostlin a živočichů, celé území je také vyhlášeno jako významné ptačí území. V zimní sezóně nabízejí Krkonoše kvalitní a pestré podmínky pro lyžování a v létě jsou oblíbeným cílem turistiky a cykloturistiky.
Fauna je ovlivňována především nadmořskou výškou, členitostí terénu a klimatickou proměnlivostí pohoří Krkonoš. Velmi hojné jsou
glaciální relikty, pozůstatky z doby ledové. Příkladem je měkkýš
vrkoč severní, pavouk
slíďák ostronohý, obratlovci
kos horský s typicky světlou skvrnou na tmavé hrudi, slavík modráček tundrový, kulík hnědý a hraboš mokřadní. Naopak endemitů je velice málo, snad několik taxonů bezobratlých, například nevelký
motýl huňatec žlutopásný. V nižších polohách žijí typičtí zástupci
eurosibiřských smíšených nebo listnatých lesů. V bučinách se dobře cítí plž řasnatka lesní, z ptáků brhlík, dlask, budníček nebo hýl,
čápi bílí i černí či dravý
krahujec,
jestřáb nebo
výr velký. Z
velkých býložravců jsou to
jeleni a srnci, šelmy zastupují
lišky,
kuny skalní i lesní nebo známý noční samotář
jezevec. Velmi četní jsou drobní hlodavci norník rudý, hraboš podzemní a myšice lesní.
Rostlinstvo Krkonoš je velice pestré a bohaté díky svému geologickému podloží, členitostí a spletitým historickým vývojem v poledovém období. Pozornost zasluhují glaciální relikty jako jsou
ostružník moruška, všivec či endemit (druh, který vznikl a je rozšířen jen v určitém omezeném území a nikde jinde se nevyskytuje),
jeřáb krkonošský či
zvonek český. Pouze pět krkonošských velikánů se může pochlubit pravým alpínským vegetačním stupněm (nad 1500 m), s velmi chudým rostlinným společenstvem. Vegetační doba tu trvá pouze tři měsíce v roce. Typickými „pionýry" jsou sítina trojklanná, bika klasnatá, jestřábníky, rozrazil chudobkolistý či koniklec bílý.
Krkonošský národní park (KRNAP)
První oficiální ochrana přírody, respektive především flóry
Krkonoš, začíná již před více než sto lety. V roce
1904 vydal tehdejší c. k. místodržitelství v Praze výnos o nutnosti chránit krkonošskou květenu a ve stejném roce vzniká v
Krkonoších také
první rezervace. Je soukromá – na svém panství ji na Labské stráni na rozloze 60 hektarů vyhlašuje hrabě Jan Nepomuk Harrach. Chránit bylo opravdu co.
Rozkvetlé bohatství našich nejvyšších hor trpělo v té době především tak rozsáhlým sběrem léčivých rostlin, že mnohé druhy začaly být opravdu ohroženy. Jak bylo popsáno výše, krkonošská flóra zahrnuje i naprosté světové unikáty –
relikty poslední doby ledové (lomikámen sněžný, ostružiník moruška, rašeliník Lindbergův, šídlatka jezerní) a také
řadu místních endemitů (bedrník skalní, jeřáb krkonošský, lomikámen pižmový, všivec krkonošský, zvonek krkonošský, či na tři desítky různých druhů jestřábníků).
První návrh na vyhlášení národního parku v
Krkonoších vznikl již v počátku
Československé republiky. Předložil ho profesor František Schustler již v roce 1923. Blížící se válka ale namísto vyhlášení národního parku přinesla naopak mnohé jizvy na krkonošské krajině – například nevyužitý pás
betonových opevnění a přístupové asfaltky až do vrcholových partií hor.
Krkonošský národní park byl
vyhlášen až vládním nařízením ze
17. května 1963. Mezinárodní význam krkonošské přírody dokládá například česko-polská biosférická rezervace UNESCO Krkonoše – Karkonosze, vyhlášená v roce 1992.
Pančavská louka a
Úpské rašeliniště jsou součástí seznamu mokřadů mezinárodního významu, vrcholové partie – Krkonošská tundra – jsou součástí tzv. Corine Biotopes, tedy mezinárodně významných biotopů Evropy a nejcennější části Krkonoš jsou součástí evropské soustavy Natura 2000.
Návrat velkých šelem a dalších zvířat
I když nejsou krkonošské populace našich velkých šelem v Krkonoších nijak početné, přesto se zde vyskytují buď malé smečky nebo migrující jedinci. V krkonošských lesích je občas spatřen rys ostrovid, hojněji zde byli zaznamenáni vlci. V severním pohraničí a v přilehlé oblasti Polska žije ve dvou smečkách až 15 vlků. Kromě rysa a vlků se do Krkonošské přírody vrátila i další šelma – vydra říční. Na východě Krkonoš se nachází migrační trasa losů evropských, občas jsou zde také spatřeni.
V roce 2018 zahlédl polský turista na polské straně hor medvědici se třemi medvíďaty, od té doby však medvědy na polské ani české straně Krkonoš nikdo neviděl.
Zajímavosti Krkonošského národního parku aneb víte, že...?
- Teplotní průměr Krkonoš je +6°C až 0°C
- Nadmořská výška Krkonoš se pohybuje od 400 do 1603 m n. m.
- Sníh o vrstvě 150 až 300 cm se v Krkonoších drží až 180 dní v roce
- Turistických cest parkem vede na 800 km
- Udržované běžecké lyžařské tratě měří cca 500 km na území NP
- V Krkonoších pramení největší řeka České republiky – Labe a řada drobných toků
- Krkonoše jsou pověstné svými vodopády (např. Pančavský a Labský vodopád, Horní Úpský vodopád, na polské straně Wodospad Kamieńczyka a Szklarki). Blízko Sněžky se třpytí dvě ledovcová jezera – Wielki a Mały Staw (s hloubkou 24 m a 7 m). V korytech Mumlavy, Jizery a Labe vymodelovala prudce vířící voda obří hrnce a kotle.
- Kvetoucích rostlin najdete v Krkonoších přes 1300 druhů
- Obratlovců žije v horách na 240 druhů (57 duhů savců, 165 druhů ptáků)
- Mezi TOP 10 nejvyšších vrcholů Krkonoš patří: Sněžka (1603 m), Luční hora (1555 m), Studniční hora (1554 m), Vysoké Kolo (1509 m), Stříbrný hřbet (1490 m), Violík (1472 m), Malý Šišák (1440 m), Kotel (1435 m), Zadní Planina (1423 m), Harrachovy kameny (1421 m), Mužské kameny (1417 m) a Dívčí kameny (1413 m).
- Sněžka je nejchladnějším místem České republiky – průměrná roční teplota je zde 0,2°C
- Místem, kde se každoročně udržuje nejvíce sněhu je tzv. Mapa republiky na Studniční hoře. Zde sněhová vrstva dosahuje až 15 m.
- V Krkonoších vane i silný vítr, rekord drží opět Sněžka, kde byla naměřena rychlost větru 216 km/h. Dalšími největrnějšími místy Krkonoš jsou náhorní plošiny kolem Labské a Luční boudy.
- Na úpatí hor ročně spadne asi 800 mm, na hřebenech 1 200 až 1 400 mm. Ještě vyšší srážky jsou však v údolních polohách − Špindlerův Mlýn má 1 322 mm a Pec pod Sněžkou dokonce 1405 mm srážek ročně. Nejvyšší úhrn srážek v Krkonoších je na většině míst v srpnu, v důsledku západního proudění a četných bouřek. Nejnižší srážky jsou naopak v jarních měsících (s minimem v březnu).
- Přes malou rozlohu i nadmořskou výšku je lavinová činnost v Krkonoších pozoruhodně intenzivní; na obou stranách hor je zmapováno přes 100 míst (celkem 554 ha), kde padají laviny. Turisté by proto měli tato místa respektovat. Jsou to především oba svahy Kozích hřbetů, závěr Kotelních a Labských jam, Úpská jáma, Śnieżne Kotły, Kocioł Łomniczki a Biały Jar, kde se 20. března 1968 odehrálo největší lavinové neštěstí v dějinách Krkonoš vůbec (19 obětí).