Tajemná zahrada pohádek Jiřího Trnky v Brně

Letos uplynulo sto let od narození Jiřího Trnky (24. února 1912 Plzeň – 30. prosince 1969 Praha), jednoho z nejvýznamnějších českých výtvarníků, animátorů, spisovatelů a filmových tvůrců, který celý život zasvětil převážně tvorbě pro děti. Toto výročí bylo také zařazeno do oficiálního seznamu výročí UNESCO pro rok 2012.

Jiří Trnka už od útlého mládí rád kreslil. Není proto divu, že už v průběhu 30. let, ještě v dobách studií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru užité grafiky profesora Jaroslava Bendy, se jeho jméno stále častěji objevovalo v souvislosti ilustrováním dětských knížek, zejména pohádek. Zde se utváří typicky trnkovský styl, naplněný poetičností výrazu, kompoziční mnohotvárností, citlivým a působivým vyjádřením charakterů postav a atmosféry dějů. Vytvářel svět ze zážitků a tvůrčí fantazie, skutečnosti a snu. Lyrická nota zaznívá z jeho akvarelových perokreseb, evokujících křehký svět a idylické soužití. Nahlédl do světa dětské fantazie. Využíval a kombinoval různé výtvarné techniky a nově komponoval charakter knihy – vedle celostránkových akvarelů se vedle zdobných iniciál a značek uplatňovaly drobné kresbičky vkládané přímo do textu. Jeho tvorba představuje širokou žánrovou a tématickou škálu. Ilustroval přes stovku knih, navrhl tisíce loutek a stovky hraček, byl autorem desítky scénických výprav, podílel se na výtvarné úrovni československých expozic na světových výstavách (připomeňme „Expo 58“ v Bruselu), vytvořil autorsky 7 kreslených a 20 loutkových filmů, z nich 5 celovečerních a 5 středometrážních. Pod citlivými doteky jeho ruky prožívají nehybné figurky své osudy, lidská dramata, příběhy o lásce. Jeho filmy vyvolávají polemiky na domácí scéně i na zahraničních filmových festivalech, odnášejí si však mnohá ocenění a uznání. Knihy Trnkou ilustrované vycházejí v nových vydáních.

S osobností Jiřího Trnky je spjato období nejplodnějšího rozmachu české ilustrace určené dětem. Vedle pohádek doprovází ilustracemi tvorbu básníků Vítězslava Nezvala, Františka Hrubína či Jaroslava Seiferta, se kterými ho spojovalo osobní přátelství a jejichž verše vyvolávají v mysli malíře vzpomínky na vlastní prožité dětství. K mnohým námětům se vrací, vytváří desítky návrhů, kreseb, realizuje nápady, precizuje každou i sebemenší kresbičku. Jeho tvorba je prodchnuta osobitostí, imaginací, poetičností, humorem, temperament a především lidskostí.