Samice porodila mláďata do budky, kterou mají zvířata k dispozici ve vnitřní expozici
děčínské zoo. Vari jsou totiž
jedni z mála lemurů, kteří své potomky hned od narození nenosí na těle, v přírodě samice přivádí na svět jedno až dvě mláďata buď v dutině stromu, nebo v hnízdě spleteném z větví a listí v korunách stromů. Pokud je potřeba, matka přenáší mláďata v tlamě za krk až několik dní po narození.
Teprve když jsou několik týdnů stará, naučí se šplhat matce po těle. Březost lemuřích samic trvá v rozmezí od 120 do 140 dnů.
Zoo dlouhou dobu chovala dva samce, teprve vloni se konečně podařilo po dialogu s koordinátorem chovu domluvit a byl sestaven chovný pár. Jeden ze samců byl umístěn k soukromému chovateli a na začátku listopadu z polské Wroclawi dovezli šestiletou samici. Zvířata se ihned po spojení intenzivně pářila a tak v
zoo s napětím čekali, zda bylo jejich počínání úspěšné. A jsou moc rádi, že úspěšné bylo, zvlášť když se mláďata narodila pouhé čtyři měsíce po příchodu samice do
zoo.
Lemuři patří k nejhlasitějším zvířatům zoo
Vari červený
váží asi 3,3 až 3,5 kilogramu a dorůstá délky asi
jeden a půl metru, z toho však skoro
dvě třetiny měří ocas. Endemicky se vyskytuje na severovýchodě Madagaskaru. Obývá především opadavý tropický les poloostrova
Masoala. Živí se převážně ovocem, nektarem a pylem, v období sucha, kdy je potravy málo pojídá i listy a semena. Hraje důležitou
úlohu při opylování některých druhů stromů. V přírodě vytváří skupinky o dvou až dvaceti zvířatech. Největším nebezpečím pro tento druh je ničení životního prostředí a pokračující
nelegální lov pro maso. Dříve se vari hojně lovil i pro kožešinu. Dříve byl popisován jako jeden z poddruhů lemura vari, dnes je brán jako samostatný druh, přičemž se jeho odborný název ustálil na vari červený.
Určitě není bez zajímavosti, že lemuři
patří k nejhlasitějším zvířatům Zoo Děčín, při charakteristickém volání, kterým si v přírodě označují teritorium, je lze slyšet opravdu až za hranice zoo. Ne nadarmo vzniklo jméno lemur ze
starořímského označení pro duchy „lemures“. Jméno jim dali
Francouzi, kteří na Madagaskaru přistáli a uslyšeli jejich naříkavé plačtivé hlasy. Přírodovědec Carl Linné později tento název kodifikoval a označení pro tato zvířata se vžila ve většině světových jazyků.