Skladbu potvrzující nikoli rivalitu, ale
spolupráci obou slavných hudebních skladatelů objevil v
Českém muzeu hudby v
Praze německý muzikolog Timo Jouko Herrmann. Odborníci o díle věděli, považovali ho však za ztracené. Skladba se jmenuje
Per la ricuperata salute di Ophelia a spolu
s Mozartem a Salierim na ni pracoval ještě skladatel, o němž odborníci vědí jen to, že se jmenoval
Cornetti.
Notový zápis skladby
byl veřejně přístupný, jen se nevědělo, že je to právě ona pohřešovaná skladba, na které se podílel Mozart se Salierim. Každý z autorů složil dvě sloky, každá měla trochu jiný styl.
Mozart psal víc ve stylu pochodu,
Salieriho část má podle badatele
venkovský nádech. Skladba vznikla v roce 1785 u příležitosti uzdravení oblíbené anglické zpěvačky
Nancy Storaceové působící toho času ve Vídni, která byla ceněnou interpretkou Salieriho a Mozartova díla. Libreto ke skladbě složil
Lorenzo da Ponte, autor libreta k Mozartově zřejmě nejslavnější opeře Don Giovanni. Báseň vypráví příběh o zpěvaččině
několikaměsíční hlasové indispozici.
Libreto se dostalo do sbírek
Národního muzea v 50. letech 20. století jako konfiskát, zpracováno bylo poprvé v roce 1976. Skladba tedy byla zapsaná ve sbírkách Českého muzea hudby, ale nepodařilo se ji správně identifikovat, protože
podpisy byly zašifrovány.