Od 50. let 20. století sužovaly
Šumavu kyselé deště, které výrazně
změnily chemické složení vody a zdevastovaly život v tamních jezerech. Do 80. let, kdy vyvrcholila acidifikace (okyselení) jezer, měla voda tak nízké pH – byla
tak kyselá, že veškeré ryby vyhynuly. Výrazný obrat přišel po sametové revoluci, kdy se podařilo významně snížit znečištění ovzduší, kyselost vody se zmírnila a celý ekosystém se začal pomalu zotavovat. Díky tomu, že jihočeští vědci monitorují šumavská jezera systematicky už téměř čtyři desetiletí, mohou postupující přírodní procesy zaznamenávat takřka v přímém přenosu.
Na začátku milénia vědci zjistili, že chemické
vlastnosti vody i dostatek potravy v
jezeře Laka už by mohly umožnit přežívání a rozmnožování ryb. Během studie z let 2005 – 2010 pak potvrdili, že
pstruzi obecní a vranky obecné se vyskytují v Jezerním potoce, vytékajícím z
Laky. Před deseti lety v
NP Šumava zaznamenali, že jednomu pstruhovi chybělo už jen překonat hráz. Nynější výzkum prokázal, že
pstruzi už hráz překonali. Cestu jim patrně usnadnily bobří hráze, díky nimž došlo ke zvýšení hladiny a vytvoření bočních přelivů.
Vědci zkoumali šupiny i ploutve
Hydrobiologové zjistili
výskyt dospělých pstruhů těsně před třením v pravostranném přítoku jezera, téměř žádné pak v levostranném, kde je voda přirozeně kyselejší a podmínky nepříznivější. Počet pstruhů v jezeře se kvůli ztíženým podmínkám odlovu nepodařil přesně určit,
odhaduje se na desítky. Pstruzi
čile kolonizují jezero a
stalo se tak pravděpodobně
přirozeně, což je zcela unikátní. Nejvíce hydrobiology ale překvapilo, že se v pravostranném přítoku i třou. Místní populace by tak mohla být úplně nezávislá. Zjištění výskytu letošních pstruhů pak dokazuje, že
mladí jedinci zůstávají po vykulení
v drobných odbočkách pravostranného přítoku kvůli úkrytu a potravě, a – byť jsou extrémně citliví na kvalitu vody – zdejší podmínky, zejména chemické vlastnosti vody, jim umožňují přežívání.
Průzkum prováděli vědci dva dny. Použili k tomu šetrné techniky – odlov pomocí elektrického agregátu, který
ryby pouze na krátkou chvíli omráčí, a odběr vzorků environmentální DNA, jejichž analýza umožňuje z vody zjistit vše živé, co se v daném místě vyskytuje. U ryb zjišťovali jejich
velikost, hmotnost a pohlaví, odebírali také
několik šupin pro určení věku a pro další genetické analýzy i malou část ploutve. Tyto analýzy by měly poskytnout informace o
původu pstruhů a složení rybího společenstva. Na
jezero se
badatelé vrátí na jaře, aby ověřili, zda se tu vyskytuje plůdek a zda je tak populace pstruhů zcela nezávislá na migracích z dolních toků.
V okolí jezera žijí vranky, lahvenky i bobr
Kromě pstruhů obecných vědci zaznamenali v potoce necelé
tři kilometry pod jezerem také výskyt
vranek obecných, které se v Česku řadí na
Červeném seznamu mezi zranitelné druhy. Tyto malé rybky zatím do jezera nepronikly, protože nepřekonaly hráz nebo jinou bariéru v Jezerním potoce. V mělké části jezera žijí též
lahvenky velké, což je koloniální nálevník, který vytváří pod vodou
nápadné slizové koule. Poprvé tohoto živočicha objevili na
Šumavě českobudějovičtí hydrobiologové v říjnu minulého roku při průzkumu
Prášilského jezera.
V okolí
jezera Laka je dále znatelná
činnost bobra, který se
zabydlel na pravém břehu, kde si upravuje svůj hrad. Aby se lépe dostal ke dřevinám na březích, na hrázi ucpává výtok z
jezera a tím zvyšuje hladinu vody.