Rekonstrukce bitvy u Zborova mají v naší historii své neodmyslitelné místo. Divadelní představení a bojové ukázky plné výstřelů bavily diváky již od 20. let minulého století a tradice trvá dodnes. I letos bude vrcholem Zborovských oslav bojová ukázka „
Zborov 1917-2017“, která proběhne
8. července v Milovicích.
Boje budou velmi realistické a divák si bude moci vytvořit představu, jaké odhodlání měli slabší a hůře vyzbrojené československé jednotky, které naproti očekáváním dokázali bitvu vyhrát. Samotná
bitevní ukázka vypukne v 14:00 a zúčastní se jí na dvě stovky vojáků nejen z Česka, ale Slovenska, Polska, Ukrajiny, či Ruské federace. Do bojů se krom vojáků zapojí též
dva obrněné automobily a repliky dobových letounů.
Celodenní program nestojí jen na samotné rekonstrukci. V
10:00 proběhne pietní akt za padlé na Vojenském hřbitově, kde našlo svůj poslední odpočinek přes 6000 vojáků internovaných za světové války v Milovicích. Následovat budou
ukázky výzbroje a výstroje, či výcviku jednotek na Hakenově stadionu. Divákům se před bitvou zpřístupní část zákopu, aby se mohli přenést do roku 1917 a aspoň trochu poznat, jak se mohli cítit naši dědové a pradědové. Od čtvrtka 6. července bude v Milovicích také pojízdné muzeum na kolejích –
Legiovlak. Mimo to přímo v prostorách radnice v Milovicích si návštěvníci budou moci prohlédnout
unikátní fotografickou výstavu Československé legie v Rusku 1914-1920 a po skončení ukázky proběhne na Hakenově stadionu divadelní hra
„Zborov aneb Hrdinové bez patosu“ v podání mladoboleslavského divadýlka Na dlani.
Bitva u Zborova – Češi proti Čechům
Bitva u Zborova (1. – 2. července 1917) představovala
výrazný úspěch Československé střelecké brigády za První světové války, v rámci rozsáhlé ruské operace tzv. Kerenského ofenzívy, která ovšem úspěšná nebyla a skončila ústupem a opuštěním získaných pozic. Důsledky této neveliké bitvy na
západní Ukrajině poblíže města Tarnopole (východně od Lvova), však byly zásadní pro další formování československých jednotek v Rusku a pro
vznik Československa.
Za zemí nikoho se rozkládaly
zákopy rakousko-uherské armády, která byla o nastávající ofenzívě velmi dobře informována a tedy i připravena. Její obrana se sestávala ze tří linií obrany, kde každou tvořila řada zákopů. Obránci byli příslušníky 2. armády, přesněji 9. sboru, přičemž proti Československé brigádě stála především 19. divize. Ironií osudu bylo, že
více než polovinu vojáků této divize tvořilo české mužstvo. Ovšem ani jedna strana až do vypuknutí bitvy netušila, že půjde víceméně o boj příslušníků jednoho národa proti sobě.
Proti
5500 rakousko-uherským a německým vojákům stálo u Zborova
3500 československých vojáků, kteří dokázali nejen prolomit frontu na několika místech, ale zajmout i více než tři tisíce vojáků a desítky důstojníků. Udatnost československých jednotek napomohla přesvědčit ruské politiky, aby
svolili k vzniku čistě národnostních jednotek. Velké množství zajatců bylo dáno také tím, že v rakousko-uherských jednotkách bylo hodně Čechů a Slováků. Vojáci čs. pluku bitvu vnímali i tak, že bojují za to, aby vysvobodili své krajany z otroctví rakouských důstojníků. A ti,
když zjistili, že bojují s Čechy, to často „zabalili“ a nechali se zajmout. Do legií postupně vstoupilo okolo 70 tisíc Čechoslováků. Díky tomu, že obsadili sibiřskou magistrálu, zablokovali v Rusku více než milión německých a rakousko-uherských zajatců a vojáků, kteří pak
nemohli posílit armády v Evropě. Díky tomu Francie, Británie i USA uznali Československou národní radu jako exilovou vládu. Vojenské úspěchy legionářů byli pro další
diplomacii a vyjednávání o vzniku Československa zásadní a bez nich by bylo založení republiky podstatně složitější.