Na území
Krkonošského národního parku vytváří jeho správa cíleně prostředí pro různé organizmy dlouhodobě. V lesích ponechává řadu tzv. doupných stromů, které jsou domovem dutinových ptáků i celé řady druhů hmyzu a hub.
Po těžbě zde ponechávají na místě
10 % dřevní hmoty, která svým rozkladem poskytne životní prostor a živiny celé řadě organizmů. Díky tomuto přístupu je KRNAP od roku 2009 držitelem certifikátu FSC, který je prestižním zhodnocením vysoké kvality péče o lesní ekosystémy Krkonošského národního parku.
Postupně odumírající či
mrtvé stromy jsou přirozenou
součástí zdravého lesa. Odumírající strom představuje velký zdroj potravy, a proto se na něj během evoluce „navázala“ celá škála organismů, které odborným termínem označujeme jako saproxylické, tedy na trouchnivějící či mrtvé dřevo vázané. Náleží k nim mnoho druhů
brouků a ostatního hmyzu, dále hub, lišejníků či mechů. Podle odhadů tvoří saproxylické organismy nejméně čtvrtinu všech druhů v lese.
U brouků – zlatohlávků, mnohých krasců, tesaříků, roháčků, kovaříků atd. – jsou na mrtvé dřevo vázána jejich nedospělá stádia – larvy. Některé druhy se vyvíjejí v čerstvě odumřelém dřevě, jiné počkají, až dojde k jeho částečnému či úplnému ztrouchnivění, některé se vyvíjejí v slabých větvích, jiné pro svůj vývoj potřebují mohutné kmeny. V dnešní kulturní krajině najdeme jen málo odumírajících a mrtvých stromů, mnohý saproxylický hmyz se proto řadí mezi druhy vzácné a ohrožené. Pokud odumírající stromy nikoho neohrožují, měly by v krajině zůstávat. Pokud již takový strom musí být např. z bezpečnostních důvodů pokácen, lze větší či menší část dřeva ponechat na místě a vytvořit tzv.
broukoviště – uměle sestavený soubor částí kmenů a větví, který vytvoří prostředí pro organizmy vázané na odumírající nebo odumřelé dřevo. Není sice plnohodnotnou náhradou odumírajícího stromu, který odumírá pomalu (i desítky let) a po částech a poskytuje tak neustále prostor pro život mnoha generací saproxylických druhů, může však poskytnout náhradní útočiště pro vývoj některých méně náročných saproxylických organismů a stát se jejich dočasným
útočištěm.