Vlastivědné muzeum láká všechny příznivce užitého umění na velmi zajímavou výstavu připomínající
150. výročí předchůdce dnešního muzea
Průmyslové muzeum císaře Františka Josefa v Olomouci. Odkazuje na to, že ve druhé polovině 19. století se ve společnosti začal výrazněji prosazovat fenomén takzvaných
průmyslových a uměleckoprůmyslových muzeí. Jednalo se o instituce, jejichž cílem bylo korigovat a usměrnit některé negativní rysy právě probíhajícího procesu
průmyslové revoluce. Zaměřovaly se přitom na oblast „uměleckého průmyslu“ neboli toho, čemu dnes říkáme užité umění. Trnem v oku jim byla především enormní a nekontrolovatelná tovární produkce, jež v duchu pravidel volného trhu bazírovala hlavně na levné výrobě, nikterak ovšem na kvalitě výsledných produktů po funkční a estetické stránce.
Aby se
poklesu vkusu a jakosti dalo čelit, obrátila průmyslová muzea svou pozornost k
tradičním rukodělným řemeslům a edukaci. Sbírala hodnotné
příklady z minulosti i současnosti, třídila je, uchovávala a prezentovala návštěvníkům, zvláště pak řemeslníkům, učňům a majitelům výrobních podniků. Úzce také
spolupracovala se školami orientovanými na uměleckou výuku, kde se oblibě těšila problematika
ornamentu. V prostředí uměleckoprůmyslových muzeí vládlo přesvědčení, že dědictví starších epoch bude vzorem a popudem pro tvorbu budoucnosti, že dobré užité umění – poněvadž je všudypřítomné a všechny obklopuje – může člověka kultivovat, učinit lepším.
Neprávem pozapomenuté muzeum
Průmyslové muzeum císaře Františka Josefa v
Olomouci bylo
založeno v roce
1873 a existovalo
do roku 1924, tedy úctyhodných 51 let. Po celou tuto dobu sídlilo v krásné neorenesanční budově reálné školy naproti
kostelu sv. Mořice. Jednalo se o všeobecně prospěšnou
vzdělávací instituci, jež chtěla sloužit zejména příslušníkům řemeslného stavu, probouzet v nich soutěživost v napodobování vzorů a přispívat tak k
povznesení a zušlechtění tvůrčího profesního života. Připravovalo periodické výstavy domácích a přespolních produktů uměleckého řemesla a výstavy studentských prací; vedle toho zajišťovalo
přednášky nebo kurzy pro dospělé a "řemeslnou mládež“. Dále vybudovalo
bohatou sbírku stylistických předloh v oblasti umění a uměleckého řemesla, ať už v originálu, nebo v kopii, v modelu či kresbě, a otevřelo knihovnu vybraných časopisů pro samostudium. Snažilo se též o co nejtěsnější vazby s městskou průmyslovou školou a c. k. vyšší reálné škole i v měšťanských školách.
Nejdůležitější osobou v muzeu byl však vždy kustod. V
průmyslovém muzeu v
Olomouci pracovalo postupem času celkem sedm kustodů – vůbec nejzajímavějším z nich byl
Adolf Nowak. Na poli výstavnictví se vyznamenal v roce
1888, když ke
čtyřicetiletému jubileu panování monarchy uspořádal
obrovskou výstavu, která mapovala umělecká a uměleckořemeslná díla olomoucké provenience od nejstarších dob až po současnost. V katalogovém průvodci popsal přes
1800 předmětů a rozdělil je – pro muzea uměleckoprůmyslového typu příznačně – podle materiálu, z něhož byly zhotoveny. Ve 20. století
Průmyslové muzeum císaře Františka Josefa v Olomouci bohužel
upadlo v zapomnění. Pojďme si na této výstavě připomínající 150. výročí jeho založení (výstava začala v prosinci 2023) ukázat, že se tak stalo neprávem. Na výstavě si prohlédnete například podivnou
židli z krouceného dřeva, sofistikované
hodiny,
staré kovářské práce, historické
zbraně, povlak na polštář ze 17. století a další exponáty. Nechybí ani zmiňované kolekce ornamentů. Výstava je k vidění až
do 28. dubna 2024.