Rodák z
Uherského Ostrohu po
studiu práv na
Karlově univerzitě v
Praze vstoupil do státních služeb jako úředník. Kariéru začal v
zemské správě na Moravě. Jako úředník, který chápal fungování státní správy do posledního paragrafu, byl typickým představitelem takzvané „nepolitické politiky“. Téměř dvacet let působil jako
zemský prezident na Moravě a významně se podílel na tom, že převod moci z monarchie na nový československý stát proběhl na tomto území klidně, bez násilností a chaosu. Právě schopnost jednat věcně, nestranicky a s respektem k pravidlům z
Jana Černého udělala ideálního kandidáta pro nejvyšší výkonné funkce nového státu.
Přestože jeho jméno možná nezní dnešním uším tak zvučně jako
Masaryk,
Kramář nebo
Beneš, byl to právě on, kdo v klíčových letech pomáhal držet pohromadě mladý stát s úřednickou přesností, klidem a neokázalou loajalitou.
Dvakrát stál jako premiér v čele československé vlády – poprvé v letech 1920–1921, podruhé krátce v roce 1926. V obou případech šlo o
úřednické kabinety, které měly zemi provést obdobím nejistoty a politického přeskupování.
Černý nebyl charismatickým řečníkem ani ideologem. Byl tím, kdo uměl řídit. Během svých vládních angažmá – a zejména jako
dlouholetý ministr vnitra – stál u zrodu
moderní československé státní správy, reformy bezpečnostních složek i vyjednávání
vztahů mezi jednotlivými národnostmi v republice. Zastával ministerský post s přestávkami celých osmnáct let, což svědčí nejen o jeho schopnostech, ale i o důvěře, kterou v něj opakovaně vkládali prezidenti i premiéři napříč stranami.
Jan Černý se nikdy netlačil do popředí, nevystupoval teatrálně, nebudoval si kult osobnosti. Jeho síla spočívala v klidu, zkušenosti a věrnosti ideálům služby státu. V roce 1938, s nástupem druhé republiky a pozdějším protektorátem, odešel do ústraní. Po válce už se do politiky nevrátil, dožil v rodném
Uherském Ostrohu, kde také v roce 1959 zemřel – téměř zapomenutý, ale s vědomím, že svou práci pro republiku odvedl důkladně a čestně.
Dnes je
Jan Černý symbolem
státníka, který neokázale, ale
zásadně ovlivnil podobu prvorepublikového Československa. A přestože za sebou neměl žádnou politickou stranu ani mocenské ambice, jeho stopa v dějinách správy, práva a organizace veřejné moci zůstává nezaměnitelná. Ve zlaté éře první republiky byl právě on jejím nenápadným, ale klíčovým inženýrem.