Do zahraničního odboje odcházeli
českoslovenští letci mezi prvními, do vlasti se však hrdinové vzdušných bojů nad Evropou vrátili teprve tři měsíce po podepsání německé kapitulace. Po návratu
13. srpna 1945 na ně čekalo vřelé přivítání, týden po návratu, 21. srpna 1945, československé letce přivítaly davy lidí na
Václavském náměstí v
Praze. Nešlo ale jen o piloty, mezi 2500 muži byli i navigátoři, radisté nebo mechanici.
Nejúspěšnějšími piloty v RAF byli
Karel Kuttelwascher (1916–1959, Truro, Velká Británie) s dvaceti zaznamenanými sestřely (záznamy se ale liší) a
Josef František (1914–1940), který za jediný měsíc dokázal sestřelit 17 nacistických letadel. Jak v rozhovoru pro Radiožurnál vzpomínal jeden z veteránů a poslední žijící československý pilot v RAF během druhé světové války
Emil Boček (*1923), služba v britském letectvu byla mimořádně nebezpečná.
„Vydařený byl každý let, ze kterého jste se vrátili, protože jednou jak jste odstartoval, tak nikdo nevěděl, jestli se vrátí, nebo nevrátí. Člověk se nesměl bát ničeho. Říkal jsem: ‚Mě to nikdy nepotká. To potká vždycky toho druhého.‘ Protože kdybych věděl, že se nevrátím, tak tam vůbec neletím.“
Popularita po návratu do vlasti netrvala dlouho, po únorovém puči roku 1948 z veteránů RAF komunisté udělali nepřátele národa a označili je za zrádce a špiony. Řada z nich stihla emigrovat, přibližně dvě stě mužů se vrátilo do služeb RAF. Ti méně úspěšní strávili dlouhé roky ve vězení nebo v pracovních táborech. Skutečného uznání se letci dočkali až po roce 1989.
Památku československých letců sloužících v britském Královském letectvu RAF připomíná
památník s okřídleným lvem na
pražském Klárově,
památník padlých československých letců v letech 1939–1945 v
Praze-Bubenči a také
památník 70. výročí návratu československých perutí RAF v parčíku u haly ruzyňského
Letiště Václava Havla. Navštívit můžete také
Muzeum čs. letců RAF ve Větrném Jeníkově, osudy československých válečných letců mapuje i
Letecké muzeum v
Deštné.