Ověnžok je typický točivý tanec horalů ze slezsko-polsko-slovenského pomezí (horské části
Jablunkovska). Zahrnuje
archaické pohybové prvky a skládá se z těchto částí: Po předzpěvu následovalo „
zachození“ – obcházení tanečníků kolem sebe volným pomalejším krokem po elipse. Poté se ve dvojici tančilo
rychlé zvrtané víření a po něm většinou následovala
rychlá dohrávka „kulaný“.
Ověnžok byl nejvýznamnějším
párovým tancem slezské goralské oblasti, tančil se při všech příležitostech (obřadní tanec, pracovní forma, taneční hry). Byl spojen s písněmi příslušného charakteru. V 50. letech minulého století
Ivo Stolařík zapsal kolem 100 ověnžokových písní. Postupem času se
od Hrčavy, Istebné, Bukovce až po Nýdek vytvořily různé taneční formy ověnžoku.
Původně se používal také název „
ťelenci“. Dle lidové etymologie byl odvozen od goralských krpců z hovězí kůže, které se na tanec užívaly a musely hodně vydržet. Dalším vysvětlením může být, že
tanečníci ověnžoku se musí při tanci pohybovat v prostoru, který není větší než rozložená hovězí kůže. Hudební doprovod obstarává „gajdoš“, dudák, kterého doprovází jeden nebo dva houslisté.
Nejznámějšími nositeli této hudební tradice je na našem území
muzikantský rod Zogatů, který stále aktivně přispívá k záchraně této hudební formy.