Po studiu na gymnáziu a Vysoké škole pedagogické
Zdeněk Svěrák několik let učil na základních školách v
Měcholupech a
Žatci. V roce 1962 nastoupil do armádní redakce Československého rozhlasu, začal psát rozhlasové povídky a pohádky a s kolegy
Jiřím Šebánkem a
Karlem Velebným také připravovali přímé přenosy z imaginární nealkoholické vinárny U Pavouka. Tam vznikla postava nedoceněného a univerzálního českého velikána
Járy Cimrmana. Roku 1967 vzniklo
Divadlo Járy Cimrmana, pro které Svěrák připravil první hru pojmenovanou Akt. Na dalších se pak podílel společně s
Ladislavem Smoljakem. Spolu také psali scénáře oblíbených filmových komedií a ve většině z nich si také zahráli.
V rozhlase také poznal skladatele
Jaroslava Uhlíře, s nímž od té doby spolupracuje. Řada jejich písní zlidověla, namátkou
Není nutno z
filmové pohádky Tři veteráni, Dělání, Když se zamiluje kůň nebo
Chválím tě, země má.
Od začátku 90. let
Zdeněk Svěrák jako scenárista spolupracuje se svým synem, režisérem
Janem Svěrákem. Jejich společnými díly jsou snímky
Obecná škola, Kolja (ten získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film roku 1996),
Tmavomodrý svět, Vratné lahve, Po strništi bos a
Betlémské světlo. Filmovou adaptací minioper
Jaroslava Uhlíře a
Zdeňka Svěráka z televizního pořadu
Hodina zpěvu je filmová pohádka
Tři bratři.
Od roku 1994 Svěrák spolupracuje s
Centrem Paraple, které pečuje o pacienty s poraněním míchy odkázané na invalidní vozík. Za své literární, filmové i divadelní dílo získal řadu tuzemských i zahraničních cen včetně několika
Českých lvů a je rovněž několikanásobným držitelem
ceny čtenářů Magnesia Litera.