Všeobecně se má za to, že se Krakonoš v
lidovém podání objevuje od
15. století. Postava vládce hor podle odborníků vzešla z lidové obraznosti. První doložitelná zmínka a první vyobrazení Krakonoše pochází z roku
1561, kdy vydal vratislavský
kartograf Martin Helwig mapu Slezska. Krakonoše v ní zakomponoval jako jediného obyvatele v podobě heraldického tvora s orlí hlavou, kozlíma nohama, jeleními parohy, lvím trupem, silně rozeklaným ocasem a dlouhou horskou holí.
Krakonoš, Rýbrcoul a Počítač řep
Kromě českého označení Krakonoš se v rozmanitých literárních dílech uvádí jména ducha hor také jako „
pan Johannes“ nebo
Rzepiór či „
pan Jan“, později německy
Rübezahl (také ve variantách Rubical, Ribenzall, Rýbrcoul) či polsky
Liczyrzepa (přeloženo do češtiny „Řepočet“ alias „
Počítač řep“).
Dříve na sebe brával rozličné
podoby lidské, zvířecí či démonické. Hned byl nepatrným skřítkem, děsivým obrem nebo zatoulaným oslíkem. Český Krakonoš je však postava polidštěná. A tak si jej dnes všichni vybavíme jako
urostlého muže v dlouhém plášti s mohutným plnovousem,
kloboukem se širokou krempou ozdobenou
sojčím pírkem a holí v ruce.
Poťouchlý německý Rýbrcoul a laskavý český Krakonoš
Krakonoš nebyl vždy hodný a laskavý. V
Krkonoších i v podhůří se mu německy říkalo Rýbrcoul. Ten měl historicky jiné charakterové vlastnosti. Uměl se pěkně
rozzlobit a tvrdě trestat. Býval
náladový, tropil si z lidí šprýmy,
neprávem je trestal, ba i připravil o život. Krakonoše v současnosti však známe jako vlídného vládce hor. Jako zastánce chudých a
dobrých proti chamtivcům a darebákům. Straní ukřivděným, hájí spravedlnost, pomáhá ubožákům a zahání zlé nemoci.
Pohanský bůh nebo démon?
Zatímco od
19. století je alespoň v českých zemích známý ve své
dnešní podobě a laskavou povahou, v dávnějších dobách tomu tak nebylo. Někteří badatelé odvozují jeho původ z hluboké minulosti,
předkřesťanských dob. Pohanské kmeny na území dnešních
Krkonoš mohly uctívat Pána hor ve formě
zvířecího běsa jako své lokální božstvo (východoslovanské kmeny tradičně vyznávaly tzv. lešije – mýtické ochránce lesů a přírody). Na obou stranách hor ostatně najdeme i dnes sochy zobrazující Krakonoše v tomto duchu – jako příklad uveďme
sochu Krakonoše v Trutnově, dílo sochařky Pauliny Skavové. Po nástupu křesťanství noví duchovní vůdci sejmuli z Krakonoše
božskou podstatu a
nahradili ji démonickou. To by vysvětlovalo jeho posun na zákeřného
parohatého démona, který děsil nevinné poutníky a z legrace je sváděl z horských cest. Navíc prý Krakonoš chodil v přestrojení obcovat se ženami, aby od nich posléze uletěl v podobě sojky…
O jeho kouscích informuje v 17. století kniha „
Daemonologia Rubinzalii Silesii“ německého profesora a spisovatele Paula Johannese Praetoriuse. U nás obsáhlé dílo vyšlo pod názvem „Krakonoš: Prapodivné a nadmíru žertovné, ale i strašidelné příběhy, které se udály v Čechách a ve Slezsku.“
Kde ho můžete potkat?
V
Krkonoších téměř na každém kroku a mimo Krkonoše v mnoha pohádkách a legendách. V nejvyšších českých horách snad není žádné město či obec, kde by o
Krakonošovi nebyla alespoň zmínka. Má své sochy, výstavy, doprovází naučné stezky a mnoho procházek i putování, sjíždí z hor na slavnosti, jsou po něm pojmenována
piva, ulice i náměstí. V
Jilemnici existuje krásná tradice stavět každý rok
Krakonošovu sochu ze sněhu.