Chata Výrovka

Chata Výrovka se nachází v sedle, kudy vede Stará slezská stezka, která vůbec jako první cesta spojovala přes hlavní krkonošský hřeben Čechy se Slezskem. Dle některých autorů byla stezka známa již od 9. století, když vedla přes Jilemnici, Vrchlabí, Strážné, Výrovku, sedlem mezi Luční a Studniční horou, kolem dnešní Luční a Hamplovy boudy do Slezska. Dokonce je s touto stezkou spojován přechod polských vojsk Boleslava Křivoústého do Čech roku 1110. Putoval tu i budoucí císař Josef II. v doprovodu generála Laudona při své pouti po Krkonoších v roce 1779. V sedle Výrovky údajně stála letní bouda a seník. S rozvojem turistiky vznikala v Krkonoších nová živnost. Příhodného místa při cestě ke Sněžce využila rodina Bönschů z Velké Úpy a v sedle Výrovky prodávali upomínkové předměty a občerstvení. K tomuto postavili nejprve plátěný, později kamenný útulek na zboží a k přespání prodávajícího.

Roku 1926 tu ženijní vojsko postavilo vojenský srub a o dva roky později Havlovu boudu, která vedle vojenského využití sloužila i veřejnosti. V těžkých dobách roku 1938 sloužila bouda jako stálá četnická stanice. 11. 10. 1946 šestnáctiletý zaměstnanec lajdáctvím způsobil požár v garážích a odtud se oheň rozšířil na celý srub vojenské správy. 6.2.1947 opět stejný zaměstnanec  nedbalostí způsobil tentokrát již zničující požár, celá bouda během dvou hodin za vichřice a ve více než dvacetistupňovém mrazu vyhořela do základů. V letech 1988 až 1990 byla postavena současná bouda podle návrhu architekta Vokatéhov z Trutnova.

Jak vznikl název Výrovka není úplně jasné. Němečtí osadníci nazývali toto místo Geiregrucke, což je v překladu Supí rozhled. Tento název s podobným – Ostříží výhled, nalezneme ve starých českých turistických průvodcích hned s vysvětlením, že vznikl od strážního bodu, kde se celníci rozhlíželi. Jiná legenda, jak uvádí pan Jirásko, hovoří o pašeráku Georgu Wenzelovi, který byl zván Geierwanz a v tomto místě omylem zabil svou dceru na místo nenáviděného grenzjägera. Možné vysvětlení je i od německého klení “zum Geier!“, což je jako Naše “k čertu!“ či “kýho výra“, které patřilo zde hlídajícím celníkům, grencákům.
 

Od Výrovky se nabízejí krásné výhledy dvěma směry – západním ke Špindlerovu Mlýnu, nebo východním do Modrého dolu. Ať už zvolíte jakýkoliv, nebudete litovat. Pohled na Modrý důl – 2,5 kilometru dlouhé údolí si uchovává své nezaměnitelné kouzlo. Je to místo častých lavin a sníh se zde místy drží až do začátku léta. V létě je cesta v jeho horní části v rámci ochrany přírody uzavřena. Nádherný výhled je vlevo ohraničen Růžovou horou, vpravo Černou horou, uprostřed vidíme Pěnkavčí vrch a Rýchory.