Výlet začněte plánovat nad mapou, bude se vám hodit. Víc než
padesát kilometrů dlouhý Schwarzenberský kanál, který od roku 1793 až do roku 1962 sloužil k plavení dřeva ze
Šumavy, začíná v blízkosti státních hranic u
bývalé Rosenauerovy nádrže nedaleko
Nového Údolí v nadmořské výšce 916 m. Vede přes
Jelení vrchy, kroutí se úbočím kopců nad
Novou Pecí a poblíž Zvonkové opouští české území. Zhruba po devíti kilometrech se k nám ale vrací u
hradu Vítkův Hrádek, aby vzápětí v sedle pod Růžovým vrchem v nadmořské výšce 790 m překonal rozvodí Černého a Severního moře a na svém konci vyústil do říčky Světlá.
Výlet od Nového Údolí přes Třístoličník a Plechý
Tento výlet se dá se doporučit jen zdatným pěším turistům, kterým nebude vadit denní porce téměř
čtyřiceti kilometrů s převýšením několika set metrů. Na každý pád si v
Novém Údolí prohlédněte malé
železniční muzeum s
nejkratší mezinárodní železniční tratí na světě a také
památník železné opony. Hned na začátku výletu vás čeká více než tři a půl kilometru dlouhá cesta do kopce k
začátku plavebního kanálu u bývalé
Rosenauerovy nádrže, dnes už bohužel s protrženou hrází, a pak další tři kilometry strmého stoupání, tentokrát však s převýšením téměř čtyři sta metrů. Po jejich zdolání máte to nejhorší za sebou a stanete na vrcholu
Třístoličník (1 302 m). Dávná legenda vypráví, že právě tady, kde se setkávaly hranice Čech, Německa a Rakouska stávaly
tři kamenné trůny, na nichž sedávala česká, německá a rakouská knížata, každý ve své vlastní zemi. Tomu odpovídá také německý název Dreisesselberg.
Dnešní hranice tří států – České republiky, Německa a Rakouska – se stýkají jen kousek odtud, v místě pod
Trojmeznou horou (1 321 m) zvaném Trojmezí. Vrcholek Trojmezné hory tvoří rozlehlý skalnatý labyrint s navazujícím žulovým kamenným mořem; z Třístoličníku sem přes
Vysoký hřeben vede pohodlná turistická stezka. Odtud budete pokračovat přes
Rakouskou louku, nejvýše položené rašeliniště na Šumavě na
nejvyšší vrchol české strany Šumavy Plechý (1 378 m). Z vrcholové stezky plné nádherných výhledů odbočíte po žluté turistické značce a sestoupáte
Jezerní stěnou ke
Stifterově pomníku nad
Plešným jezerem a dál až k jezeru po
zážitkové stezce Duch pralesa. Od jezera se po zelené značce vrátíte ke
Schwarzenberskému kanálu a podél něj dojdete po pohodlné cestě zpět k Rosenauerově nádrži a do
Nového Údolí. Věčná škoda, že neumíme v batůžcích nosit složené bicykly, protože od
Plešného jezera až do Nového Údolí byste si mohli dlouhé putování bez problémů zkrátit jízdou na kole!
Schwarzenberský kanál u Jeleních vrchů
Pokud se na dlouhé putování
Šumavou pěšky necítíte anebo cestujete s dětmi, můžete dojet až na Jelení vrchy, buď vlakem a autobusem s přesedáním na
železniční stanici Nová Pec anebo autem. Ve
staré fořtovně přímo u cesty lemující plavební kanál si prohlédnete zajímavou expozici, věnovanou jeho historii, a pak už se můžete vydat pěšky nebo na kolech přímo na průzkum v terénu.
Pár kroků odtud leží zřejmě
nejatraktivnější místo Schwarzenberského kanálu, 419 metrů dlouhý
tunel s ozdobnými portály, jímž kanál provrtává masiv Plešivce. Tunel je 2,6 m široký, 2,8 m vysoký a s výjimkou několika prvních metrů není přístupný. Dolní portál je u parkoviště na Jeleních vrších, k hornímu portálu vede modrá turistická značka. Můžete se také vydat alespoň na krátké putování po
Medvědí stezce ke
kameni, který připomíná zastřelení posledního šumavského medvěda, a když zdoláte přibližně čtyři kilometry a necelých dvě stě výškových metrů, dostanete se po značené stezce i k
Plešnému jezeru a k jednomu z proslulých šumavských
kamenných moří. Cílová odměna? Jednoduchá, zpátky na Jelení vrchy to bude už jenom z kopce nebo po rovině.
Starý a nový kanál a kaplička
Od
Nového Údolí přes
Jelení vrchy až do
Zvonkové lemuje kanál pohodlná a široká cesta, která přímo svádí k dlouhým výletům na kole. Pokud vás netlačí čas nebo děti, vydejte se z Jeleních vrchů po proudu kanálu alespoň pár kilometrů k místu, kde do plavebního kanálu ústí
Jezerní potok. Jednoduchá
Rosenauerova kaple připomíná, že právě tady končila první etapa stavby kanálu; hlavním zdrojem vody bylo právě
Plešné jezero a voda, kterou z něj přiváděl Jezerní potok. Rosenauer se zhruba tisíci dělníky tuto část budoval v letech 1789-1793. Pod
Třístoličník byl kanál prodloužen až po vytěžení lesů v okolí; nová část se stavěla až v letech 1821–1822. Některé části kanálu se přestaly užívat už koncem 19. století, ovšem například
Želnavský smyk, který spojil kanál s Vltavou a vedl k železničnímu překladišti u Nové Pece, sloužil až do roku 1962.