Novinář, politik, spisovatel, dramatik a scénárista
Jan Drda se narodil 4. dubna 1915 v
Příbrami, v dnešní Žižkově ulici. Před několika lety město umístilo na jeho rodný dům pamětní desku, a právě u ní také náš výlet začíná.
Příbram a slavní rodáci: Drda, Drtikol, Týrlová a Jedlička
Město
Příbram má několik slavných rodáků.
Jan Drda patří společně s fotografem
Františkem Drtikolem, animátorkou
Hermínou Týrlovou nebo komikem
Antonínem „Strýčkem“ Jedličkou k těm nejznámějším. Zastavíme se proto v
zámečku Ernestinum, kde je
Galerie Františka Drtikola, a zajdeme se podívat na
náměstí T. G. Masaryka s gotickým
kostelem sv. Jakuba Staršího. Jeho barokní vybavení mimochodem pochází ze zrušeného
kláštera v Mariánské Týnici.
Drda pocházel z velmi chudé rodiny; o oba rodiče záhy přišel, vychovávali ho prarodiče. Měl se stát klempířem, ale babička prosadila, aby vystudoval příbramskou reálku a po maturitě v roce 1934 dokonce začal studovat filologii na
Karlově univerzitě v
Praze. Vysokoškolská studia sice nedokončil, ale zato už v pětadvaceti letech coby redaktor
Lidových novin vydal svůj první román,
Městečko na dlani.
Příbram aneb Městečko na dlani
Román, dodnes vysoce ceněný, se už při prvním vydání v roce 1940 setkal s mimořádně nadšeným přijetím. V těžkých válečných letech čtenáři ocenili laskavý pohled na svět i popis poklidného života idylického městečka v období před první světovou válkou – zkrátka
Příbram se na papíře objevila taková, jakou si Drda pamatoval z útlého dětství a hlavně z vyprávění své babičky. Rodnému městu plnému svérázných postaviček popíjejících dobré víno a milujících svou práci dal autor poetický název
Rukapáň. Takhle mile ji popsal pro ty, kteří neznali její předlohu:
„…Má sličná Rukapáni, líbezné městečko, kvočničko načepýřená nad kuřaty, napůl jsem si tě vysnil, napůl vymyslil a napůl o tobě slyšel od lidí, kteří v tobě stejně jako já nikdy nebyli. Poutníče, jenž přijdeš do Rukapáně, pomni, že tento kout stvořil Hospodin v rozmarné chvíli. Položil svou pravici doprostřed hlubokých knížecích lesů a svými božskými prsty naznačil pět údolních ramen, do nichž se rozběhne Rukapáň.“
Už v roce 1942 vznikl stejnojmenný film, který se ale natáčel v
Ronově nad Doubravou.
Na Svatou Horu a do Hornického muzea
Většina výletníků zná
Příbram jako město s hornickými tradicemi pod
Svatou Horou. Nejkratší cesta z centra města k baroknímu poutnímu areálu se vzácnou
soškou Panny Marie Svatohorské s Ježíškem vede po neobvyklé
kryté chodbě a schodišti. Měří 450 metrů a navrhl ji architekt
Kilián Ignác Dientzenhofer. Nahoře si pak prohlédnete poutní areál, který v 17. století vystavěl
Carlo Lurago, a hlavně Příbram skutečně uvidíte z výšky jako Drdovo románové městečko na dlani.
Poslední zastávkou je
Hornické muzeum na Březových Horách, kde při prohlídkách sfáráte hluboko pod zem, svezete se důlním vláčkem anebo po originální hornické skluzavce. Cestou se ale podíváte alespoň na skok do
pohádek Jana Drdy: přímo pod Svatou Horou a kousek od příbramského
rekreačního areálu Nový rybník je totiž
rybník Kaňka. Nenápadné jméno znáte z Drdovy pohádky
Vodník v pivovaře, kde Kaňka leží v lesích za Rukapání a je domovem vodníka Mátaly. V pohádce se sice dočtete, že z rybníka se později stalo pole, ale jak vidno, Kaňka dosud existuje, podobně jako pohádková
ulička Na Kaňce – byť ta se ve skutečnosti jmenuje Nad Kaňkou.
Cesta do pohádek Jana Drdy
Možná jsou
Brdy a Podbrdsko skutečně pohádkové místo, možná je to náhoda, ale žádný jiný český autor nevyužil ve svých pohádkách tolik názvů vesnic, říček a kopců ze svého rodného kraje jako právě
Jan Drda. Nespokojil se s pohádkově neurčitým dějištěm „za sedmero horami a sedmero řekami“, ale své čtenáře lákal na výlety do kraje svého dětství, tedy do okolí
Příbrami a do
Středních Čech. Jak vysvětloval v televizním pořadu
Černá hodinka, ovlivnilo ho vyprávění jeho babičky: ta když vyprávěla naprosto realistický příběh, vnukovi tvrdila, že to sama viděla nebo dokonce prožila. V posmrtně vydaném souboru povídek
Nedaleko Rukapáně Drda uvedl, že jmény osad na Příbramsku
„…rád křtím vesnice ve svých vyprávěních, ba ona sama se mi znova a znova tlačí do pera, neboť do mne vstoupila v mém nejranějším a nejradostnějším dětství, a všude tam mám kus příbuzenstva…“.
Pro samotnou
Příbram tak sice v románu
Městečko na dlani vymyslel přezdívku
Rukapáň, ale přečtěte si pár Drdových pohádek a využijte je jako inspiraci pro další výlety. Třeba právě k
rybníku Kaňka, do
Dalskabátů, Smolotel a na
Makovou horu, do
Čimelic,
Kardavce a
Hluboše, do
Ouběnic a
Dalekých či
Trhových Dušníků, do vísek jménem
Dolní Hbity či
Káciň, na
kopec Třemošnice nebo na
Čertův pahorek.