Syn a nástupce stavitele
Kryštofa Dientzenhofera (1655–1722) vystudoval jezuitské gymnázium v
Praze na
Malé Straně. Na přelomu let 1709–1710 odešel na tovaryšskou cestu do ciziny. V Německu, Francii a Itálii se seznámil s tvorbou barokních architektů, ve Vídni pracoval v ateliéru architekta
Johanna Lucase von Hildebranta. Vrátil se po sedmi letech a od roku 1716 spolupracoval se svým otcem na stavbě
břevnovského kláštera, řadu dalších projektů po Kryštofově smrti dokončil.
Prvním samostatným projektem Kiliána Ignáce byl
poutní kostel Narození Panny Marie v Nicově u
Plánice v
Pošumaví, vysvěcený roku 1730. Během více než třiceti let
Kilián Ignác Dientzenhofer projektoval
více než 200 staveb pro českou i moravskou šlechtu, bohaté měšťany, a především pro církevní řády. Nikdy se prý nikdy neopakoval a nekopíroval staré osvědčené šablony, naopak vždy hledal nová řešení prostoru a stavby dokázal jedinečným způsobem začlenit do krajiny.
Kilián Ignác se dvakrát oženil; s
Annou Cecílií Popelovou (1719–1729) měl šest dětí, s
Annou Terezií Hendrychovou (1729-1751) dalších jedenáct. Dospělosti se dožilo třináct z nich, žádné se ale nevěnovalo stavitelství nebo architektuře.
Zemřel v 62 letech a byl pochován do hrobky
kostela sv. Maří Magdaleny v dnešní Karmelitské ulici na
Malé Straně. Po zrušení kostela v roce 1783 byly ostatky Dientzenhoferů přeneseny na
Malostranský hřbitov, přesné místo nového hrobu se však nedochovalo.
Nejznámější stavby Kiliána Ignáce Dientzenhofera