Po stopách Santiniho v západních Čechách

Naše putování začneme v cisterciáckém klášteře v Plasích. Život plaského kláštera začal roku 1144, kdy jej založil kníže Vladislav II. Roku 1204 vysvětil olomoucký biskup Robert románský kostel Nanebevzetí Panny Marie, dostavěny byly sýpky, konvent i další stavby. Velkolepý rozvoj plaského kláštera přerušil v březnu roku 1421 vpád husitských vojsk. Tehdy byl celý klášter vypálen a mnišská komunita rozptýlena. Rozsáhlé stavební změny v areálu kláštera byly zahájeny již v roce 1685 podle projektu architekta Jean Baptiste Matheye. Ten byl jedním z učitelů Santiniho a pravděpodobně i on přispěl k prvním kontaktům Santiniho s opatem Eugenem Tyttlem.

Roku 1707 přichází na doporučení sedleckéhoopata Santini poprvé do Plas a v roce 1710 je vypracován a schválen projekt zásadní přestavby celého areálu kláštera. Původní konvent byl trvale ve špatném stavu, a to především působením změn v podloží. Při zakládání několikanásobně větší novostavby proto Santini použil princip založení na 5100 pilotách, které nesou rošt pod základy tvořený 500 podélnými a 1173 příčnými dubovými trámy. Piloty byly do podloží zatlučeny do hloubky 6-8 m. Celá dřevěná konstrukce je trvale zaplavena vodou přiváděnou sem až několik kilometrů dlouhými štolami, čímž je zabráněno hnilobě dřeva. Budova konventu je čtvercového založení s vybíhající částí nemocničního křídla. Vedle svého účelu pro konvent mnichů jsou v ní také umístěny kapitulní síň, meditační kaple sv. Bernarda a noviciátská kaple sv. Benedikta.

Obě kaple byly dokončeny ještě za Santiniho života, kapitulní síň až později Kiliánem Ignácem Dientzenhofferem a to ve zjednodušené formě. V konventu se nacházejí velká halová neobvykle zavěšená schodiště, která působí jakoby se vznášela nadhladinou vody lesknoucí se na úrovni spodních základů pod nimi. U menších šnekových schodišť pak zaujme Santiniho čistá forma šroubové křivky vedené prostorem strmě vzhůru.
 

Dalším zastavením je Poutní kostel Zvěstování P. Marie a cisterciácké probošství v Mariánské Týnici. Mariánská Týnice patří ke skvostům barokní architektury západních Čech. Někdejší poutní místo postavené podle plánů architekta J. B. Santiniho tvoří kostel Zvěstování Panny Marie, ambit a proboštství. Stavbu objednal opat plaského kláštera Eugen Tyttl.

Na výzdobě velkolepé stavby se za vlády pěti opatů podíleli malíři Julius Lux, Siard Nosecký a Josef Kramolín. V letech 1785-1945 byl areál po sekularizaci devastován a hrozil mu téměř zánik. Dominantou areálu i širokého okolí je kostel na půdorysu rovnoramenného kříže, v jehož středu se klene mohutná kupole zakončená lucernou s věžičkou, která dosahuje do výšky téměř 70 m. Do původní podoby byla Mariánská Týnice rekonstruována v letech 1993-2010. Kupole bylaobnovena v roce 2000.
 

Nedaleko odtud najdeme první Santiniho projekt – Kapli Jména Panny Marie v Mladoticích. Novou kapli nechal opat Evžen Tyttl vybudovat dle projektu J. B. Santiniho-Aichela. Zasvěcení kaple v sobě spojuje základní cisterciácké zaměření na Pannu Marii s novou barokní úctou ke Jménu Panny Marie. Mariánská tematika symbolizovaná šesticípou hvězdou se stala základním motivem celé centrální stavby: v exteriéru se projevuje především šestiúhelníkovým půdorysem s konkávně prohnutými zdmi, v interiéru pak vytvářejí hvězdy v klenbě a lucerně díky světelným podmínkám zdání jedné Mariánské dvanácticípé hvězdy.
 

Naši pouť zakončíme v kladrubském benediktinském klášteře. Monumentální pozdní románská trojlodní bazilika byla dokončena v roce 1233 a vysvěcena za přítomnosti krále Václava I. a vysokých církevních a státních úředníků. Roku 1421 byl kostel vypálen husity a po skončení husitských válek byl provizorně opravován. K celkové přestavbě kostela přistoupil opat Maurus Fintzguth. V roce 1710 vyzval k vypracování projektu dva nejvýznamnější pražské architekty Kryštofa Dientzenhofera a Jana Blažeje Santiniho. V únoru 1711 se rozhodl realizovat nákladnější a rozsáhlejší Santiniho návrh.

Přestavba proběhla v letech 1712-1726. Nejprve bylo přestavěno trojlodí, následně transept a vybudována monumentální kopule. V utváření exteriéru stavby byl položen důraz právě na kopuli. Lucerna v kopuli je završena mariánskou korunou, která prosvětluje vnitřní prostory nad křížením kostela. Mimořádně prosvětlený prostor kněžiště je doplněn oltářem podle původního Santiniho projektu a dramaticky uzavírá celou stavbu. V nice vstupního štítu kostela je zasazena postava Panny Marie odkazující na románské a gotické tradice areálu.