Dubové kůly a rošty
Zcela podle cisterciáckých zvyklostí je
plaský klášter založen v údolní nivě řeky Sřely, která svým meandrem vymezuje hranici areálu na jižní a západní straně. Na řece mniši již ve středověku
vybudovali umělý kanál vedoucí klášterním areálem, tzv. Královskou štolu, díky které naháněli vodu na mlýn a poháněli pilu.
Výjimečností plaského
vodního systému je dokonalé řešení základů konventu, které bylo kvůli bažinaté půdě
zpevněno 5 100 dubovými kůly zatlučenými do země. Přes ně byl položen
trámový rošt a teprve na něj vystavěno zdivo budovy. Aby rošt nezačal hnít a budova se propadat, byla
do základů přivedena voda z několika pramenů, která
zamezila přístupu vzduchu ke dřevu, a to de facto zkamenělo. Varovný nápis "Aedificium hoc sine aquis ruet" je odkazem generacím. I proto se dnes
čtyřikrát denně pečlivě kontroluje výška, teplota a
kvalita vody v základech ve dvou barokních bazénech uvnitř budovy samotné.
Ačkoli dřevěné části základů trvale zaplavuje voda,
stavba je dodnes, i po 400 letech, plně funkční a bez poruch. Kromě hlavní prohlídkové trasy můžete v
klášteře v Plasích vidět také sýpku s hodinovou věží nebo galerii rodu Strettiů.
Záchody nad řekou
Královská štola – tedy
páteřní kanál dlouhý asi 220 m odvádí přebytečnou vodu ze základů a střech konventní budovy. Jak již bylo řečeno, zároveň v minulosti naháněl vodu na mlýnské kolo a pilu,
ale zejména proplachoval dřevěné prevéty (záchody), které jsou
vysazeny na krakorcích nad touto štolou. Tyto záchody byly rozděleny na prevéty a pisoáry.
Zároveň byly opatřeny
nikou na svíčku a
odvodem pro zapáchající vzduch do komína. Dnes se jimi mohou návštěvníci alespoň na chvíli podívat do Královské štoly během prohlídky prvního patra konventu.
Naučná stezka Ludvíka Očenáška
Mezi
Plasy a Dolní Bělou objevíte
naučnou stezku věnovanou mimo jiné významnému místnímu rodákovi Ludvíku Očenáškovi. Informační panely stezky jsou upraveny také pro nevidomé.
Naučná stezka nesoucí jméno
konstruktéra a vědce Ludvíka Očenáška seznamuje nejen s jeho životem a vynálezy, ale také s florou, faunou, přírodními i geologickými zvláštnostmi okolí. Ludvík Očenášek žil v letech 1872–1949 a stal se významným
konstruktérem, vědcem a průkopníkem raketové techniky. Od roku 1928 se systematicky věnoval výhradně raketovému výzkumu.
Již v roce 1930 vyzkoušel v Praze na Bílé hoře několik zkušebních letů
prvních československých raket poháněných tuhými palivy, které dosáhly výšky až 1,5 km. Navrhl a zkonstruoval také letecký motor,
letadlo-jednoplošník nebo
člun na raketový pohon.