Pokud se rozhodnete navštívit rozhlednu z
Louňovic pod Blaníkem, čeká vás
nenáročný výstup cestou, která vás povede kolem pověstmi opředené
Veřejové skály. Odměnou za výstup na Blaník, a poté i na vrchol rozhledny, vám bude
pohled do krásné podblanické krajiny. Při dobré viditelnosti je vidět až na okraj hlavního města Prahy!
Velký Blaník byl
osídlen již před začátkem našeho letopočtu. Žili na něm lidé tzv.
halštatskolaténské kultury. V době osídlení naší země Kelty zde bylo
hradiště kruhového tvaru se dvěma řadami kammených valů, tzv. oppidum, později tvrz. Na Velkém Blaníku jsou patrné pozůstatky opevnění v podobě
mohutných kamenných valů. V letech 1868 – 1871 se zde konaly
tábory lidu za české státní právo a právě odtud byl vzat i jeden ze
základních kamenů Národního divadla.
Pověsti o rytířích
Velký Blaník je
národním symbolem naděje a víry v lepší budoucnost. Tato hora je opředená spoustou zajímavých pověstí. Nejznámější a jistě také nejčtenější je pověst o bájných blanických
rytířích, kteří odpočívají uvnitř hory. Až českému národu bude nejhůře vyjedou rytíři z hory a českému národu pomohou. Ale existuje i mnoho dalších pověstí o Blaníku a o setkání lidí s blanickými rytíři.
Jedna z nich vypráví například
o vozkovi, který jel s koňmi domů z mlýna. Cestou uslyšel troubení a hlahol vojska. Jeho koně se splašili vběhli i s vozem a vozkou do Blaníka a zůstali tam s vojskem uvězněni 10 let. Po návratu vozka nemohl uvěřit že strávil tak dlouhou dobu v hoře a
vypravoval, že v Blaníku spí rytíř Vok z Rožmberka.
Mnoho pověstí je také
o ovčácích – většinou se do jejich osudu přimíchá
zatoulaná ovečka, kterou se pasáček či pasačka snaží dohonit. Ovečka však kupodivu zamíří vždy k Blaníku, do jehož nitra vběhne následovaná svým pánem. Pak se
hora zavře a není cesty zpět. V hoře pak ovčáci musí různou dobu sloužit rytířům – zatímco jednoho propustili po 10 letech a odměnili ho smetím, které se časem proměnilo ve zlato,
mladé děvče si v hoře prý nechali dosud a pustí ji, až sami horu opustí.
Tato pověst má
základy v keltské mytologii, ale také
v historické události z 15. století, kdy bylo v nedalekých Býkovicích překvapivě poraženo mnohem silnější nepřátelské vojsko. Už kolem roku 1470 kázal o vojsku svatého Václava Mikuláš z Vlásenice a časem pak řada dalších.
Zpět kolem Malého Blaníku
Od úpatí Velkého Blaníku nad obcí
Louňovice pod Blaníkem kolem rozhledny na vrchol a dál až ke geoparku u obce Kondrac vás provede
naučná stezka. Informační panely doplňují interaktivní prvky, s nimiž si pohrají nejen děti, ale i dospělí. Když už vyšplháte na vrchol Velkého Blaníku,
nevynechejte jeho menšího a méně navštěvovaného souseda, který na svém vrcholu ukrývá gotickou lahůdku.
Z vrcholu Velkého Blaníka pokračujte
po zelené směrem na Lesáky. Sestup je poměrně pohodlný, z části po lesních schodech. Cesta potom vede lesem a od úpatí hory po rovince. Po značce dojdete až
na hlavní silnici, která spojuje Louňovice s Načeradcem. Tady se dejte opačným směrem, než kterým vede značení. Po pár metrech narazíte na odbočku na Býkovice. Jděte však o kousek dál a zahněte první lesní cestou doleva. Bude to
trochu dobrodružství, ale nenechte se odradit.
Po několika metrech rovinky začnete
stoupat na Malý Blaník. Na jeho konci vás čeká překvapení – uprostřed lesa se najednou vynoří
zřícenina starobylé kaple sv. Máří Magdalény, která je zmiňována již kolem roku 1543. Místo má tajemnou atmosféru a rozhodně stojí za to, abyste se na pár okamžiku zastavili a nasáli ji. Z vrcholu je to pak
už jenom kousek zpět do Louňovic.