Když na přelomu 16. a 17. století nastal zlatý věk alchymie, vábení tajných nauk podlehl i rožmberský vladař Vilém z Rožmberka. Do
Českého Krumlova za ním přijížděly všechny
hvězdy tehdejšího alchymistického nebe, například Edward Kelly a John Dee. Podobně jako jeho pán projevoval zájem o alchymii i rožmberský regent Jakub Krčín – a když v roce
1580 dostal za věrné služby Sedlčany a deset okolních vesnic, už mi nic nestálo v cestě. V Křepenicích si v rekordně krátkém čase nechal vybudovat renesanční vodní tvrz zdobenou sgrafity a chráněnou opevněním s nárožními věžemi. Nazval ji
Nový hrádek Krčínov a ve zdejší černé kuchyni pak provozoval své pokusy a alchymistické kejkle.
Muž, který "jen na rybníky laskav byl"
V osobě Jakuba Krčína před námi na jedné straně stojí neobyčejně schopný podnikatel, který kromě
rybníků kolem Třeboně stavěl pivovary, mlýny, ovčíny a sádky na ryby,
workoholik pracující až 19 hodin denně a mistr svého oboru, na druhé straně však tvrdý pán, nerudný a podmračený, který poddaným zvyšoval robotu, nemilosrdně
trestal přistižené pytláky a neohlížel se na nic a na nikoho. Není divu, že jeho pozemskou existenci, protkanou tolika úspěchy, si lidé přizdobili ďábly a rarachy; vyprávělo se, že čerti mu pomáhali se stavbou křepenické tvrze, že
černý kouř nad tvrzí značí pletky s peklem a že to s Krčínem špatně dopadne.
Skončilo to tak, jak ani sám regent nečekal: když mu Vilém z Rožmberka přenechal sedlčanské panství, jednou z podmínek bylo, že
Krčín musí mít syna. Byl to ohavný žertík osudu, protože právě to se Krčínovi nikdy nepodařilo. První sňatek uzavřel s
o třicet let starší vdovou, když mu bylo jednatřicet a kdy kromě obstarožní nevěsty získal i dům na krumlovském Latráně a plnou pokladnici. Kdekdo čekal, že babka se brzy rozžehná se světem, ale osud si s Krčínem krutě zahrál;
manželství trvalo plných jednadvacet let. Krčín se záhy po smrti první ženy oženil podruhé, ale s Kateřinou, mladičkou dcerou hradeckého hejtmana Jana Zelendara, se dočkal
"jen" šesti dcer.
Tajemství prázdného hrobu
Křepenice se tak dostaly zpět do rukou Rožmberků a Krčín dožil své poslední dny na
tvrzi v Obděnicích. Jenže opravdu to byly poslední dny? V
obděnickém kostele sice najdete ve zdi vsazenou medově hnědou
náhrobní desku s vynechaným prázdným místem pro datum úmrtí, ale číslice nikdy nikdo nedoplnil. Krčín prý zemřel někdy mezi 18. lednem a 10. únorem 1604, ale přesné datum neznáme – a co víc, při rekonstrukci kostela se zjistilo, že hrobka je prázdná. Traduje se, že odpověď je z
ašifrována v latinském nápise na desce, ale ani její tajemství zatím nikdo nerozluštil.
Prázdné místo na leštěném kameni dodnes vyvolává podivné otázky. Odnesl nakonec Krčína čert do pekla? Nechal se
tajně pohřbít jinde – třeba pod náhrobním kamenem z kostela sv. Vavřince v Prčici se jménem Krčín, jehož kopii najdete ve sbírkách sedlčanského muzea? Nebo se mu podařilo neslýchané, objevil
elixír nesmrtelnosti a dodnes chodí po tomto světě jako prastarý pamětník zářícího rožmberského panství?