Narodil se v Býchorech u
Kolína jako
šesté dítě světoznámého
houslisty Jana Kubelíka a maďarské hraběnky Marianne rozené Csáky-Széll. Bylo co slavit: po pěti dcerách se narodil první syn. Navíc
všechny děti byly hudebně nadané a sám Kubelík o řadu let později vzpomínal, jak spolu s otcem a sestrami předvedli celou Wagnerovu Valkýru.
Doba před emigrací

Nikdy nechtěl stát houslistou; sám sebe prý považoval především
za hudebníka, který se jen náhodou stal dirigentem. Ostatně v této roli se proslavil víc než skladatel; jeho díla bývají uváděna jen zřídka, z pěti oper se uvedení dočkaly jen
Veronika a
Cornelia Faroli.
V roce 1933 Kubelík
absolvoval pražskou konzervatoř a o rok později již zaskakoval za šéfdirigenta České filharmonie Václava Talicha; jeho místo uměleckého ředitele převzal roku 1942. Do té doby s otcem absolvoval
koncertní turné po USA a dva roky působil jako šéf
Janáčkovy opery v Brně.
Po skončení druhé světové války dirigoval v červnu 1945 Smetanovu Mou vlast na
Staroměstském náměstí v
Praze a také se zasloužil o to, že pražské
Rudolfinum bylo navráceno České filharmonii. Následující rok navázal na Talichovu ideu Pražského hudebního máje
založením hudebního festivalu Pražské jaro, jehož první ročník s orchestrem zahajoval i uzavíral. Když byl v červenci 1948 pozván do skotského Edinburghu, kde měl dirigovat Mozartova Dona Giovanniho, rozhodl
se společně s manželskou a synem emigrovat a do vlasti se již nevrátit.
Kubelík ve světě

V násladujících desetiletích Kubelík působil například jako
šéfdirigent Chicagského symfonického orchestru, hudební ředitel
Royal Opera House v Londýně, šéfdirigent symfonického orchestru Bavorského rozhlasu v Mnichově či dirigent v
Metropolitní opery v New Yorku. Během svého zahraničního působení ve světě propagoval českou hudbu; rád uváděl díla B. Smetany, L. Janáčka a B. Martinů, výrazně se
angažoval v politice a stal se jedním ze symbolů zahraničního odboje proti komunistickému režimu.
Po pádu totalitního režimu se
v dubnu 1990 vrátil do Československa, v květnu řídil zahajovací koncert Pražského jara a o měsíc později pak po pětačtyřiceti letech společně s Českou filharmonií, Státní filharmoniii Brno a Slovenskou filharmonií opět dirigoval na zaplněném
Staroměstském náměstí v Praze
Smetanovu Mou vlast. Z tohoto koncertu pocházejí také
závěrečné scény z oscarového filmu Kolja režiséra Jana Svěráka.
V roce 1990 byl Kubelíkovi udělen čestný doktorát Karlovy univerzity v Praze a byl jmenován
doživotním čestným šéfdirigentem České filharmonie. Zemřel 11. srpna 1996 ve švýcarském Luzernu; jeho ostatky byly o několik měsíců později uloženy na
vyšehradském Slavíně.