Zatímco na samém začátku byl
Albrecht z Valdštejna syn z chudé šlechtické rodiny, který se roku 1583 narodil na zapadlé tvrzi v Heřmanicích, na konci oslnivé životní dráhy, která se dramaticky uzavřela v roce 1634 úkladnou vraždou v západočeském
Chebu, před námi stojí
věhlasný český vojevůdce a politik, vévoda a
velitel císařských vojsk. To, co se mezitím odehrálo, by vydalo na několik životních příběhů, ovšem nejznámější člen
šlechtického rodu Valdštejnů to stihnul za padesát let.
Hvězda jménem Lukrécie
Cestu ke dvoru a k zářivé kariéře si Valdštejn otevřel několika způsoby, například tím, že konvertoval ke katolictví a nechal si sestavit horoskop od dvorského astrologa Keplera. Právě na jeho okraji však objevíte nejdůležitější klíč ke šťastné budoucnosti, stručnou poznámku, v níž Valdštejn uvádí: "…v květnu 1609 jsem uzavřel sňatek s jednou vdovou..."
Doboví kronikáři zlomyslně psali, že se z touhy po majetku a kariéře se
oženil s "vilnou starožitností", ale té údajné staré babě bylo v době sňatku
pouhých 27 let. Ačkoli šlo o domluvené manželství, zřejmě bylo šťastné.
Lukrécie, která do té doby žila na moravském venkově, svého manžela obdivovala a ctila. Představoval pro ni člověka z velkého světa, se zkušenostmi a přehledem, navíc světaznalý Valdštejn začal na jejích statcích záhy a hbitě
podnikat a obchodovat se vším, co mohl zpeněžit. Když Lukrécie po pěti letech zemřela na tuberkulózu, Valdštejn sice neměl dědice, ale zato
zdědil veškeré její statky – a nebylo jich málo. Právě ty se ty se staly důležitým základem pro jeho další obchodní a podnikatelskou činnost a též pro vojenskou a politickou kariéru.
O jednom nesplněném snu
V následujících letech se z Valdštejna stal onen tolik známý
vojenský podnikatel, který se na pozadí třicetileté války vypracoval až na samý vrchol moci a dokonce byl podezírán ze snah získat českou korunu. Za zásluhy o prospěch habsburského domu byl odměněn
vévodstvím meklenburským a zaháňským, císař Ferdinand II. povýšil jeho panství na knížectví
a poté vévodství.
Rezidenčním městem Valdštejnovy
šťastné země, "terra felix", se ovšem nestal
Frýdlant, ale
Jičín. Tady dodnes můžete obdivovat raně barokní architekturu
zámku a
Valdštejnské lodžie, letohrádku s
terasovitě členěnou zahradou zvanou Libosad. Místo bylo projektováno jako centrum barokní krajiny, ležící na průsečíku linií spojujících Jičín, vrch Veliš a klášter Valdice.
Navštívít samozřejmě můžete i rodový
hrad Valdštejn,
zámek Hrubou Skálu, kam vévoda umístil své archivy, či
zámek Sychrov, který získal jako konfiskát. Chcete-li však vidět místo
Valdštejnova posledního odpočinku, musíte až do
Mnichova Hradiště. Vévoda si sice přál po smrti spočinout v kartouzském klášteře ve Valdicích a také se mu to splnilo, ale záměr mu překazil císař Josef II., když v roce 1784 valdický klášter zrušil a přeměnil na trestnici. Valdštejnovy ostatky poté byly přeneseny do
Mnichova Hradiště, do
kaple sv. Anny v areálu bývalého kláštera kapucínů. Vévoda frýdlantský tu odpočívá po boku té, která dala jeho životu řád, smysl a nezbytný finanční impuls – zapomenuté
hvězdy jménem Lukrécie, která i u renomovaných Valdštejnových životopisců vždy stojí ve stínu druhé manželky, urozenější a známější
Isabely Kateřiny z Harrachu.