ÚvodVýletyVýlety s příběhemPo stopách šlechtických rodů: za Valdštejnovou šťastnou hvězdou do Jičína

Po stopách šlechtických rodů: za Valdštejnovou šťastnou hvězdou do Jičína

Vévoda frýdlantský Albrecht z Valdštejna si Jičín nezamiloval pro nic za nic. Kdyby se mu tady nelíbilo, jen těžko by z města v Českém ráji učinil svou rezidenci a hospodářské centrum panství. O pozornost návštěvníků ovšem musí svádět boj s velmi vyrovnanými soupeři – s Rumcajsem, Mankou a Cipískem.
Jičínské náměstíZatímco na samém začátku byl Albrecht z Valdštejna syn z chudé šlechtické rodiny, který se roku 1583 narodil na zapadlé tvrzi v Heřmanicích, na konci oslnivé životní dráhy, která se dramaticky uzavřela v roce 1634 úkladnou vraždou v západočeském Chebu, před námi stojí věhlasný český vojevůdce a politik, vévoda a velitel císařských vojsk. To, co se mezitím odehrálo, by vydalo na několik životních příběhů, ovšem nejznámější člen šlechtického rodu Valdštejnů to stihnul za padesát let.


Hvězda jménem Lukrécie

Cestu ke dvoru a k zářivé kariéře si Valdštejn otevřel několika způsoby, například tím, že konvertoval ke katolictví a nechal si sestavit horoskop od dvorského astrologa Keplera. Právě na jeho okraji však objevíte nejdůležitější klíč ke šťastné budoucnosti, stručnou poznámku, v níž Valdštejn uvádí: "…v květnu 1609 jsem uzavřel sňatek s jednou vdovou..."
 
Valdštejnská lodžieDoboví kronikáři zlomyslně psali, že se z touhy po majetku a kariéře se oženil s "vilnou starožitností", ale té údajné staré babě bylo v době sňatku pouhých 27 let. Ačkoli šlo o domluvené manželství, zřejmě bylo šťastné. Lukrécie, která do té doby žila na moravském venkově, svého manžela obdivovala a ctila. Představoval pro ni člověka z velkého světa, se zkušenostmi a přehledem, navíc světaznalý Valdštejn začal na jejích statcích záhy a hbitě podnikat a obchodovat se vším, co mohl zpeněžit. Když Lukrécie po pěti letech zemřela na tuberkulózu, Valdštejn sice neměl dědice, ale zato zdědil veškeré její statky – a nebylo jich málo. Právě ty se ty se staly důležitým základem pro jeho další obchodní a podnikatelskou činnost a též pro vojenskou a politickou kariéru.


O jednom nesplněném snu

Zámek FrýdlantV následujících letech se z Valdštejna stal onen tolik známý vojenský podnikatel, který se na pozadí třicetileté války vypracoval až na samý vrchol moci a dokonce byl podezírán ze snah získat českou korunu. Za zásluhy o prospěch habsburského domu byl odměněn vévodstvím meklenburským a zaháňským, císař Ferdinand II. povýšil jeho panství na knížectví a poté vévodství.

Rezidenčním městem Valdštejnovy šťastné země, "terra felix", se ovšem nestal Frýdlant, ale Jičín. Tady dodnes můžete obdivovat raně barokní architekturu zámku a Valdštejnské lodžie, letohrádku s terasovitě členěnou zahradou zvanou Libosad. Místo bylo projektováno jako centrum barokní krajiny, ležící na průsečíku linií spojujících Jičín, vrch Veliš a klášter Valdice.

Navštívít samozřejmě můžete i rodový hrad Valdštejn, zámek Hrubou Skálu, kam vévoda umístil své archivy, či zámek Sychrov, který získal jako konfiskát. Chcete-li však vidět místo Valdštejnova posledního odpočinku, musíte až do Mnichova Hradiště. Vévoda si sice přál po smrti spočinout v kartouzském klášteře ve Valdicích a také se mu to splnilo, ale záměr mu překazil císař Josef II., když v roce 1784 valdický klášter zrušil a přeměnil na trestnici. Valdštejnovy ostatky poté byly přeneseny do Mnichova Hradiště, do kaple sv. Anny v areálu bývalého kláštera kapucínů. Vévoda frýdlantský tu odpočívá po boku té, která dala jeho životu řád, smysl a nezbytný finanční impuls – zapomenuté hvězdy jménem Lukrécie, která i u renomovaných Valdštejnových životopisců vždy stojí ve stínu druhé manželky, urozenější a známější Isabely Kateřiny z Harrachu.