Víme, že Mucha pracoval
ve Vídni jako malíř divadelních dekorací, že navštěvoval akademii v
Mnichově i v
Paříži, že působil jako ilustrátor pro knihy, noviny a časopisy a nakonec se téměř přes noc proslavil jako tvůrce divadelního
plakátu pro hru Gismonda se
Sarah Bernhardtovou v hlavní roli. Dobře také víme, že právě v Paříži na přelomu 19. a 20. století, v období vrcholící belle epoque, Mucha určoval módní styl a zažíval roky největší slávy. Jak ale vypadal jeho soukromý život?
Muchovy slečny a dámy
Malířova matka Amálie pocházela
z rodiny bohatého mlynáře z Budišova u Třebíče. Pohledná a vzdělaná žena se zájmem o výtvarné umění působila dlouhé roky jako vychovatelka ve vídeňské šlechtické rodině; po návratu na Moravu se provdala za soudního
úředníka Ondřeje Muchu. Když se v červenci 1860 Alfons Mucha narodil, mamince bylo už osmatřicet let.
Alfons možná zdědil její geny a do ženění se také nehrnul; traduje se, že jeho
budoucí manželka Marie Chytilová si jej vyhlédla roku 1902 v
Národním divadle v Praze, kam Mucha doprovázel svého váženého hosta Augusta Rodina. Svatba se odehrála v červnu 1906, kdy
nevěstě bylo 23 a
ženichovi 46 let. Pro Muchu to vůbec bylo období změn: malování věčně stejných a donekonečna opakovaných motivů ho už nudilo a v hlavě se mu začínala rodit vize
Slovanské epopeje – kolekce obrovských pláten
ilustrujících historii Slovanů, kterou mínil věnovat jako dar Čechům.
Slovanská epopej v Americe a v Čechách
Finanční podporu pro Slovanskou epopej se Mucha snažil získat
ve Spojených státech, kam s manželkou odcestoval krátce po svatbě. Měl štěstí: celý projekt přislíbil financovat
R. Crane, americký průmyslník a diplomat, který se dobře znal s Masarykovými.
Na kolekci pláten začal Mucha pracovat roku
1910 po návratu do Čech, a to v provizorním ateliéru na
zámku Zbiroh. Kvůli Epopeji Mucha studoval kulturu Slovanů a dokonce se vydal na studijní cestu po Rusku, Polsku, Srbsku a Bulharsku. Prvních jedenáct pláten, vystavených roku 1919 v pražském
Karolinu, se dočkalo stejně nadšeného ohlasu jako Muchou navržená
první emise československých poštovních známek a
kolekce bankovek, které jsou dodnes pokládány za nejkrásnější tuzemská platidla. Ve stejné době Mucha zdarma, bez nároku na odměnu a jako dar českému lidu,
vyzdobil část interiéru Obecního domu v Praze a podle jeho návrhů vznikly rovněž pestrobarevné okenní vitráže s detailně propracovanými náboženskými výjevy v
katedrále sv. Víta na
Pražském hradě.
Slovanská epopej však zůstala nedokončená; Mucha zemřel krátce před 79. narozeninami v červenci 1939 na zápal plic.
Slovanská epopej je prohlášená za
kulturní památku, ve velké dvoraně
Veletržního paláce byla vystavena do konce roku 2016. Poté byla zapůjčena do Japonska a Číny. V roce 2018 byla k vidění v pražském
Obecním domě a na
brněnském Výstavišti (devět největších pláten). Na konci roku 2019 se několik pláten opět přestěhovalo
na "své" místo v
Moravském Krumlově. Poslední část Slovanské epopeje přibyla do Moravského Krumlova v červnu 2021. Celý cyklus bude opět přístupný návštěvníkům
od 31. července 2021.
Epopej na
zámku v Moravském Krumlově zůstane až do roku 2026, do té doby by měla
Praha vybudovat důstojné místo pro umístění těchto pláten, jak si přál jejich autor, Alfons Mucha. Ten daroval hlavnímu městu své obrazy s podmínku, že pro epopej postaví vlastní galerii. Od roku 1928 se to však dosud nestalo.