Neobvyklé místo narození – Balassagyarmat v tehdejších Uhrách – se v jeho rodném listě objevilo více méně náhodou. Ve městě poblíž pevnosti Ráb, která nese maďarské jméno Györ, totiž dočasně sloužil jeho otec jako jako strážmistr dragounského pluku. Když bylo synovi přibližně šest týdnů, byl otec přeložen do Klatov a jeho rodina se usadila v nedalekém Horšovském Týně.
Ve službách církve
Josef Dobrovský studoval na vynikajícím jezuitském gymnáziu v Klatovech a v Havlíčkově Brodě; teprve tam se naučil česky. S vynikajícím prospěchem vystudoval filosofii na pražské univerzitě, ale jako nadaný mladík z chudých poměrů neměl šanci uplatnit se v tehdejším světě. Proto vstoupil do řádu a jako devatenáctiletý byl v Brně přijat za novice řádu Tovaryšstva Ježíšova.
Když byl o rok později jezuitský řád v českých zemích zrušen, Dobrovský dostudoval teologii v Praze, ale na kněze se dal vysvětit až o deset let později, když byl pověřen funkcí vicerektora a poté i rektora generálního semináře v Hradisku u Olomouce. Do té doby jej oslovovali titulem abbé, který platil pro katolického duchovního bez úřadu a Dobrovskému zůstal až do konce života.
V salonech u Nosticů
Když mu bylo třiadvacet, vstoupil do služeb hraběte Františka Antonína Nostice. Zpočátku vychovával jeho čtyři syny, po zbytek života ale u rodiny působil coby učený rádce, učitel a společník, považovaný vlastně za člena rodiny. V jejich salonech se uhlazenému a vzdělanému intelektuálovi otevřela cesta nejenom ke kontaktům, k učeným dialogům i stykům na úrovni, ale i ke knihovnám, archivům a dalšímu bohatému studijnímu materiálu.
Svůj život mohl cele obětovat vědě – a také to činil. Pracovitý a geniální muž přispíval tehdejší vědě zásadními myšlenkami i teoretickým vědeckým dílem, ruku v ruce s výlučností ale kráčela i lehce konfliktní povaha a fantastická oddanost pravdě. Když například Dobrovský jako první označil Zelenohorský rukopis a další české "literární památky" za padělky, jeho dlouholetí přátelé jej začali nenávidět.
Modrý abbé
S životem Josefa Dobrovského jsou spojena zejména dvě místa: bývalá koželužna u Sovových mlýnů na pražské Kampě, kde se zabydlel, a Chudenice poblíž Klatov, kam občas jezdil jako host majitele panství hraběte Černína. A protože o Dobrovském se tradovalo, že se zejména z profilu nápadně podobá císaři Josefu II., tamní prostí lidé věřili, že abbé je ve skutečnosti přestrojený císař, který nezemřel a který se na venkově skrývá před svými nepřáteli. O to větší úctu pak lidé na Chudenicku Dobrovskému prokazovali, dnes tu můžete navštívit jeho muzeum.
Zbývá ještě vysvělit přezdívku Modrý abbé. Dobrovský totiž miloval modrou barvu; chodíval v modrém kabátě a v modrých kalhotách, v modrém nákrčníku a modrých střevících, dokonce míval i modré kapesníky, v modrém přebalu byla vázána jeho Bible a psal modrým inkoustem. Přezdívku poprvé použil spisovatel Alois Vojtěch Šmilovský, který měl Chudenicko podobně rád jako Dobrovský, v novele Za ranních červánků, a Dobrovskému už zůstala navěky.