Za Gočárem do Hradce – příběh talentovaného architekta a Salonu republiky

Josef Gočár (1880–1945) se narodil v Semíně, kde byl jeho otec sládkem v tamním pivovaru. Když se v jedenácti letech s rodiči přestěhoval do Lázní Bohdaneč, nikdo nemohl tušit, že je po čase – a samozřejmě už jako vystudovaný architekt – přemění k nepoznání a že fotografie kryté kubistické lázeňské kolonády budou zdobit učebnice architektury. A to z něj rodiče chtěli mít zlatníka...

Po absolvování pražské uměleckoprůmyslové školy se žák Jana Kotěry zapojil do činnosti řady uměleckých spolků. Podílel se například založení Pražské umělecké dílny zabývající se výrobou kubistického nábytku, pracoval na projektech, přednášel i psal. Mezi nejznámější stavby té doby patří dům U Černé Matky Boží s kubistickou kavárnou Grand Café Orient z roku 1911. Jeho návrhy se ale nesetkávaly vždy s nadšením; například dostavbu pražské Staroměstské radnice, která měla v Gočárových projektech podobu prapodivné pyramidy připomínající babylonskou věž, svorně zavrhli odborníci i obyčejní Pražané.

V roce 1924, už jako profesor pražské Akademie výtvarných umění, vyhrál na popud svého někdejšího učitele Jana Kotěry urbanistickou soutěž v Hradci Králové a o rok později jej tehdejší starosta města František Ulrich pověřil zpracováním celkového regulačního plánu. Město, které se teprve na konci 19. století vymanilo ze sevření hradeb, pod rukama prvorepublikových architektů rozkvetlo. Gočár obklopil staré město pásem zeleně a vody, navrhl samostatné cesty pro pěší mimo hlavní dopravní komunikace a určil i to, jak by měly vypadat bytové bloky, jejich výšku a vzájemný poměr staveb a zeleně. Původní urbanistickou koncepci si přes veškeré problémy město udrželo dodnes.
 

Na období, kdy se Hradec Králové proměnil v Salon republiky, se zaměřuje stříbrně značený procházkový okruh, jímž vás kromě informačních stojanů provedou také značky na obrubnících chodníků. Trasa začíná u Kotěrovy secesní budovy Muzea východních Čech, které je považováno za jednu z nejkrásnějších staveb Hradce Králové. Okruh vás zavede také na Ulrichovo náměstí, které se podle Gočárova regulačního plánu mělo stát moderním centrem města, a k blízké stavbě určené pro Církev československou husitskou, k Ambrožovu sboru. Na Tylově nábřeží objevíte vyhlášený Gočárův areál gymnázia a základní školy, které spojuje neobvykle řešená budova mateřské školy. Za vidění stojí rovněž nádherná secesní Labská elektrárna s mostem a pohyblivým segmentovým jezem zvaným Hučák nebo secesní Galerie moderního umění, postavená dle návrhu O. Polívky.

Další originální stavby, které často neměly v republice konkurenci, vznikly ve dvacátých a třicátých letech, například Městské lázně s umělým vlnobitím, tedy dnešní Aquacentrum na Eliščině nábřeží, anebo patrové garáže Palace ing. Nováka, hradeckého průkopníka automobilového průmyslu.