ÚvodVýletyVýpravy za kuriozitamiHraběnka Larischová aneb konec dámy se špatnou pověstí

Hraběnka Larischová aneb konec dámy se špatnou pověstí

„Milá maminko,“ stálo na lístečku nalezeném v dívčím pokoji, „až to budeš číst, budu už v Dunaji – Mary.“ Mary se ovšem spletla, neskončila v Dunaji, ale v loveckém zámečku Mayerling nedaleko Vídně. Právě ona v lednu 1889 doprovodila korunního prince Rudolfa na jeho sebevražedné cestě.
Málokterý skandál vyvolal tolik pozornosti a spekulací jako mayerlingská tragédie, kdy korunní princ Rudolf zastřelil svou milenku Mary Vetserovou a poté sám sebe. Drama tehdy zasáhlo nejenom celý císařský dvůr, ale i řadu lidí kolem něj. Zapletená do něj byla i hraběnka Marie Louisa, hraběnka Larischová-Wallersee (1858–1940), oblíbená neteř císařovny Alžběty a manželka hraběte Georga Larisch-Mönnicha, který jistou dobu žil na karvinském zámku Fryštát.
 

Květy z Larischovy zahrady

Marie Louisa totiž byla důvěrnicí svého bratrance, korunního prince Rudolfa, který byl jen o pár měsíců mladší. Věděla o jeho soukromých eskapádách víc než jiní a zapletla se i do sjednávání dostaveníček s Mary Vetserovou. Císařovně se o tom však nikdy nezmínila a všechno vyšlo najevo až po osudném dni v Mayerlingu. Do té doby oblíbená Alžbětina neteř se rázem změnila v nežádoucí osobu, které císařovna odmítla slyšení a byla nucena opustit Vídeň.



Její manžel z toho samozřejmě měl pramalou radost. Až do osudné tragédie se Larischové hráli na výsluní přízně císařského dvora a zastávali významné zemské i dvorské úřady. Možná je znáte, aniž byste to tušili, třeba pokud jste slyšeli Jarka Nohavicu zpívat, jak by u Larischů na zahradě trhal květy. Zkrátka tento rod zanechal v dnešní Karviné nesmazatelné stopy. Založili tu prosperující chov šlechtěných ovcí, přestavěli zámek Fryštát, zřídili rozsáhlý okrasný park a vybudovali i dnes již neexistující půvabný zámek Solca.
 

Nebezpečná zmámost

Hrabě a hraběnka Larischovi se nakonec rozvedli a Marie Louisa se záhy provdala podruhé, tentokrát za pěvce a svého učitele zpěvu Ottu Bruckse. Císař tehdy údajně prohlásil, že netušil, jak hluboko může člověk klesnout.
Jisté je, že v té době už měla hraběnka Larischová – vlastně paní Brucksová – nenapravitelně pošramocenou pověst. Ta zasáhla i pana Bruckse, který přišel o přízeň svých bohatých mecenášů, a finanční tíseň se Marie Louisa rozhodla vyřešit sepsáním svých pamětí. Byl to skvělý vyděračský kousek; císařský dvůr veškeré detaily kolem Mayerlingu tutlal, a tak za nevydanou knihu nabídl jeden a půl milionu zlatých, zaplacení dluhů a zámeček Rottach. Podobná situace se opakovala s opět nikdy nevydanou knihou Milostné aféry císařovny.



Když se však hraběnčin syn roku 1909 zastřelil poté, co si přečetl knihy, v nichž jeho matku označili za spoluvinici na smrti korunního prince, rozhodla se Marie Louisa po pětadvacetiletém mlčení povědět pravdu. Knížka nakonec vyšla roku 1913 v Londýně, starému císaři natruc. Paměti byly vydány i u nás a je to poučné čtení. Hraběnka Larischová svůj příběh zřejmě moc neretušovala, protože v knize před námi rozhodně nestojí jako protřelá intrikánka, ale spíš jako naivní a hloupá husička. Tomu nakonec odpovídá i skutečnost, že knížky ani peníze tuhle dámu se špatnou pověstí zachránit nedokázaly; zemřela v zapomnění a kromě jediného syna pochovala všechny své děti.