Málokterý skandál vyvolal tolik pozornosti a spekulací jako
mayerlingská tragédie, kdy
korunní princ Rudolf zastřelil svou milenku
Mary Vetserovou a poté sám spáchal sebevraždu. Drama tehdy zasáhlo nejenom celý
císařský dvůr, ale i řadu lidí kolem něj. Zapletená do něj byla i příslušnice bohatého
rodu Larischů,
hraběnka Marie Louisa, hraběnka Larischová-Wallersee (1858–1940), oblíbená neteř
císařovny Alžběty a manželka
hraběte Georga Larisch-Mönnicha, který jistou dobu žil na
karvinském zámku Fryštát.
Květy z Larischovy zahrady
Marie Louisa totiž byla
důvěrnicí svého bratrance, korunního prince Rudolfa, který byl jen o pár měsíců mladší. Věděla o jeho soukromých eskapádách víc než jiní a zapletla se i do sjednávání
dostaveníček s Mary Vetserovou. Císařovně se o tom však nikdy nezmínila a všechno vyšlo najevo až po osudném dni v Mayerlingu. Do té doby oblíbená Alžbětina neteř se rázem změnila v nežádoucí osobu, které císařovna odmítla slyšení a byla nucena opustit
Vídeň.
Její manžel z toho samozřejmě měl pramalou radost. Až do osudné tragédie se Larischové hráli na výsluní přízně císařského dvora a zastávali
významné zemské i dvorské úřady. Možná je znáte, aniž byste to tušili, třeba pokud jste slyšeli
Jarka Nohavicu zpívat, jak by u Larischů na zahradě trhal květy. Zkrátka tento rod zanechal v dnešní Karviné nesmazatelné stopy. Založili tu prosperující chov šlechtěných ovcí, přestavěli zámek Fryštát, zřídili
rozsáhlý okrasný park a vybudovali i dnes již neexistující půvabný zámek
Solca.
Nebezpečná zmámost
Hrabě a hraběnka Larischovi se nakonec rozvedli a Marie Louisa se záhy provdala podruhé, tentokrát za pěvce a svého učitele zpěvu Ottu Bruckse. Císař tehdy údajně prohlásil, že netušil, jak hluboko může člověk klesnout.
Jisté je, že v té době už měla hraběnka Larischová – vlastně paní Brucksová – nenapravitelně pošramocenou pověst. Ta zasáhla i pana Bruckse, který přišel o přízeň svých bohatých mecenášů, a finanční tíseň se Marie Louisa rozhodla vyřešit sepsáním svých pamětí. Byl to skvělý vyděračský kousek; císařský dvůr veškeré detaily kolem Mayerlingu tutlal, a tak za nevydanou knihu nabídl jeden a půl milionu zlatých, zaplacení dluhů a zámeček Rottach. Podobná situace se opakovala s opět nikdy nevydanou knihou Milostné aféry císařovny.
Když se však hraběnčin syn roku 1909 zastřelil poté, co si přečetl knihy, v nichž jeho matku označili za spoluvinici na smrti korunního prince, rozhodla se Marie Louisa po pětadvacetiletém mlčení povědět pravdu. Knížka nakonec vyšla roku 1913 v Londýně, starému císaři natruc. Paměti byly vydány i u nás a je to poučné čtení. Hraběnka Larischová svůj příběh zřejmě moc neretušovala, protože v knize před námi rozhodně nestojí jako protřelá intrikánka, ale spíš jako naivní a hloupá husička. Tomu nakonec odpovídá i skutečnost, že knížky ani peníze tuhle dámu se špatnou pověstí zachránit nedokázaly; zemřela v zapomnění a kromě jediného syna pochovala všechny své děti.