Doba panování císaře
Františka Josefa I. byla plná převratných technických vynálezů. Na trůnu seděl od roku 1848 do roku 1916, což ho řadí mezi nejdéle vládnoucí panovníky světové historie. České země se v té době staly nejdůležitější průmyslovou oblastí v celém Rakousku-Uhersku a zažívaly nebývalý technický i ekonomický rozvoj. Budovala se a rozšiřovala železniční síť, postupně se zaváděla elektřina, silnice začaly zaplňovat první motocykly a automobily, a několik let před první světovou válkou vyletěly na české nebe i první letouny. Byl to také čas, kdy se začaly psát příběhy
známých průmyslnických rodů.
Baťa, Křižík, Laurin a Klement, Janeček či
Sigmund začínali ve velmi skromných poměrech, takzvaně „od píky“, ale byli tu i jiní, kteří to měli jednodušší: podnikatelé ze známých šlechtických rodů. Kteří to byli?
Rod Thurn-Taxis: cukrovary, cihelny a reklama pro Škoda Auto
Rod
Thurn-Taxisů zná v Evropě téměř každý: stovky let provozovali poštovní služby zejména v rakouských, německých a španělských zemích. U nás se na ně ale zapomnělo. Tak schválně: víte, že sňatkem s
Fürstenberky získali
zámek Loučeň, dnes oblíbené výletní místo zejména pro rodiny s dětmi? Název slavného
Taxisova příkopu napovídá, že stáli u zrodu
Velké pardubické, a také založili
cukrovar v Dobrovici. Došlo k tomu v roce 1831, když kníže
Karel Anselm Thurn-Taxis hledal využití pro ladem ležící dobrovický zámek. Dodejme, že dnes je
Dobrovice největším a nejmodernějším závodem nejen v České republice, ale v celé střední a východní části Evropy, a jde také o
nejdéle bez přerušení fungující cukrovar v Evropě. Patří
cukrovarnické společnosti Tereos TTD. Ono TTD v obchodní značce je zkratka
Thurn-Taxis Dobrovice – ostatně v držení Thurn-Taxisů byl cukrovar téměř sto let.
Thurn-Taxisové měli kromě cukrovaru i několik cihelen, v oboře u
Loučeně chovali pstruhy duhové americké a založili semenářský podnik, který rovněž funguje dodnes. Protože na jejich panství ležela
Mladá Boleslav, kníže
Erich Thurn-Taxis byl prvním předsedou správní rady
Škodovky, tehdy společnosti
Laurin & Klement. Když do Mladé Boleslavi pozval svého vrstevníka a přítele arcivévodu
Karla, budoucího posledního českého krále, a posadil ho za volant
Voituretty, byla to vynikající reklama. Fotografie obletěly celý svět a o auto byl rázem obrovský zájem – aby ne, když s ním jezdí člen císařské a královské rodiny!
Rod Larisch-Mönnichů: uhelné doly, sklárna i lázně
Ze staré
Karviné nezbyl jen
šikmý kostel, který znáte ze stejnojmenné
trilogie Karin Lednické a seriálu Česko mezi řádky, ale také poddolovaná krajina a příběhy o podnikání hraběcího rodu
Larisch-Mönnichů. Těm od konce 18. století až do konce druhé světové války patřily rozsáhlé majetky v oblasti
Těšínského Slezska. Hrabě
Jindřich Larisch zaměstnával v dolech 4 500 horníků a v oboru těžby uhlí byl nejbohatším podnikatelem v Rakousku-Uhersku. Larischové zakládali i další průmyslové podniky, například sklárnu v
Karviné, cukrovar v
Horní Suché nebo továrnu na sodu v
Petřvaldě, podnikali také v lázeňství. Na rozdíl od
Rothschildů či
Habsburků, zakladatelů
Vítkovických železáren a
hutní společnosti v
Třinci, místními nazývané
Werk,
Larisch-Mönnichové v kraji skutečně žili. Jen na území dnešní Karviné měli tři zámky.
Zámek Fryštát postupně zvelebili do dnešní empírové podoby, další dvě sídla v Solci a v Ráji ale již zanikla.
Úspěšní průmyslníci vlastně tak trochu stáli i za vznikem známých
lázní Darkov. Roku 1862 se baron
Jiří Bess z Chrastiny rozhodl po vzoru uhlobarona Larisch-Mönnicha rovněž zahájit těžbu uhlí, jenže při pokusných vrtech místo uhlí objevil „jen“ pramen slané vody. Sice byl mírně zklamán, ale když vodu nechal prozkoumat a zjistilo se, že je léčivá, obstaral všechna potřebná povolení a v roce 1866 vznikly
nejstarší jodobromové lázně na našem území, tehdy nazývané
Lázeňské místo Ráj.
Harrachové: sklo, lyžování a ochrana přírody
Mezi nejvýznamnější šlechtické rody českých dějin patřili
Harrachové. Členové rodu zastávali vysoké úřady v církvi i u císařského dvora, v
Krkonoších, v
Jeseníkách a na
Vysočině vlastnili až do 20. století desetitisíce hektarů půdy, nechali postavit barokní
zámky v Kuníně a v
Náměšti na Hané a také novogotický
zámek Hrádek u Nechanic na
Královéhradecku. Harrachy připomíná také název města
Harrachov anebo lyže, které nechal hrabě Harrach dovézt do
Jilemnice a zahájil jejich výrobu.
Harrachové se zasloužili o rozvoj železnice a stavbu trati z
Chlumce nad Cidlinou do
Trutnova a lokálky
Martinice v Krkonoších –
Rokytnice nad Jizerou. Stáli u zrodu
harrachovské sklárny, která později přešla do jejich majetku, plátenická manufaktura a bělidlo v Hrabačově u Jilemnice zase odstartovaly rozmach textilního průmyslu. Na Harrachy si také vzpomenete téměř při každé pěší túře v
Krkonoších:
Jan Nepomuk hrabě Harrach (1828–1909) nechal založit
Klub českých turistů v Jilemnici a budoval turistické cesty a horské boudy. Podle něj se nejstarší turistická cesta v Krkonoších jmenuje
Harrachova: vede ze
Špindlerova Mlýna kolem
Labské boudy a přes
rozcestí U čtyř pánů do
Harrachova. Významný byl i přínos Harrachů pro ochranu krkonošské přírody: právě hrabě Harrach tu založil
první přírodní rezervaci, a to v
Labském dole.
Salmové: železárny, strojírny a doly
S
Blanskem a
Moravským krasem je spojená moravská linie šlechtického rodu
Salm-Reifferscheidtů, jehož příslušníci používali neobvyklý titul „starohrabě“. Působili tu od poloviny 18. století, jejich rodovou rezidencí se stal
zámek v Rájci nad Svitavou. O rozkvět panství se zasloužil zejména
Hugo František Salm (1776–1836). Coby vědec, milovník umění, sběratel a mecenáš stál roku 1817 u zrodu
Moravského zemského muzea v Brně, byl ale rovněž dobrým hospodářem a průmyslníkem. Modernizoval hutě a hamry včetně
hutě Klamovka, zakládal válcovny, modelárny a další železářské podniky, a také v
Doubravici nad Svitavou založil specializovanou strojírenskou dílnu, označovanou za
první strojírnu v rakouském císařství; vyráběla technické přístroje, dalekohledy, mikroskopy váhy a další předměty. Starohrabě Hugo František tak položil základ moderního podniku, pozdějšího
ČKD Blansko. V dalších generacích se salmovský průmysl rozrůstal například o doly na
Ostravsku a lignitové doly u
Kyjova, které uhlím zásobovaly podniky na
Blanensku, v
Rájci Salmové provozovali pivovar a šamotovou továrnu.
V salmovských blanenských železárnách se odlévaly také monumentální sochy, zahradní vázy a nejrůznější umělecké předměty; rozsáhlá
kolekce umělecké litiny je k vidění na
zámku v Blansku. Salmy a jejich zvelebování krajiny připomíná také
Salmova alej blanenských osobností, místem jejich posledního odpočinku pak je hřbitov ve
Sloupu. V dosahu
Sloupsko-šošůvských jeskyní se v jihovýchodním cípu místního hřbitova nachází hroby s bohatě zdobenými litinovými kříži z rodových železáren.
Salmovský hřbitov obklopují prastaré lípy, chráněné jako památné stromy.
Průmyslníci povýšení do šlechtického stavu
- Někdo měl šlechtický titul od narození, jiný si jej musel vysloužit. Například Emil Škoda (1839–1900), syn plzeňského lékaře, který vybudoval obří průmyslový podnik. Plzeňská Škodovka, která produkovala průmyslové stroje a stala se i nejvýznamnější zbrojovkou Rakouska-Uherska, desítky let patřila k největším v Evropě. Emilův otec František Škoda získal titul rytíř, Emilův syn František Emil byl povýšen do stavu svobodných pánů.
- Až v roce 1912 byla povýšena do rytířského stavu jakožto Bartoňové z Dobenína rodina textilních průmyslníků z Náchodska. Na počátku 20. století patřili k nejbohatším podnikatelům v oblasti Kladského pomezí a štědře podporovali řadu kulturních a uměleckých projektů; například od architektů Dušana Jurkoviče a Pavla Janáka nechali přestavět zámek v Novém Městě nad Metují a financovali dostavbu katedrály svatého Víta na Pražském hradě, kde po nich byla pojmenována jedna z nových kaplí. Na počátcích jejich úspěšného podnikání přitom stál Josef Bartoň (1803–1849), který na dvou ručních stavech vyráběl obyčejný kanafas.
- Do roku 1918 toužil po šlechtickém titulu každý, jenže vznik Československé republiky vše změnil. Ze šlechtictví se stalo pouhé vyznamenání a 10. prosince 1918 byly šlechtické tituly oficiálně zrušeny, dokonce jejich používání bylo trestné. Dnes se sice používat mohou, ale nemají úřední platnost.