Možná si také vzpomenete na ten osudový okamžik, kdy jste návštěvy kulturních památek přestali vnímat jako zlo, trpěné kvůli rodičům a učitelům. Přiznejme si to, aspoň ze začátku znamenají
hrady a zámky pro většinu z nás jen sáhodlouhé povídání plné dat a jmen, nutnost šoupat nohy v návlecích a útrpně vystávat v historických místnostech, aniž bychom se mohli čehokoli dotknout. Jedním z míst, kde se váš náhled na tento druh zábavy možná změnil, mohla být právě
Kost, nejzachovalejší středověký hrad v Čechách. Kromě obyčejné prohlídky tam totiž nabízí návštěvu autentické mučírny z dob dávno minulých...
Slavná gilotina
Poslouchat průvodce v kostecké mučírně není jako se účastnit přednášky dějepisu. Člověk si spíš připadá, jako by nasedl do stroje času a přenesl se o pár století zpátky do minulosti.
Temné sklepení, kamenné zdi pokryté krůpějemi ledové vody,
ponurá hudba a řada nástrojů, které kdysi katové využívali ke svému řemeslu – mimochodem poměrně dobře placenému. Paradoxní je, že bohatší
odsouzenci museli své mučení a případnou
popravu platit sami! Uvidíte klec na čarodějnice, popravčí špalek, palečnice a stojan na bičování.
Když budete mít štěstí (nebo smůlu), narazíte na žoviálního průvodce, který ostatním na vašem vlastním těle ukáže, jak se používal pranýř či španělská bota. Vrcholem prohlídky je
jediná veřejně přístupná funkční gilotina u nás, kterou jste mohli vidět v americkém thrilleru Hannibal. Je to kopie skutečné gilotiny uložené v pražském vězení Pankrác, na níž se popravovalo ještě za první republiky a protektorátu.
Domek nebo jeskyně?
Vydáte-li se na návštěvu
Kosti, zábava neskončí, jakmile opustíte hradní bránu. Právě naopak! Ocitnete se v biologicky cenném
údolí Plakánek, ukrývajícím raritu, o které se málo ví – a která je o to přitažlivější. Jen kousek od hradu se ve skále nachází
„jeskyně“ porostlá mechem, jež vypadá jako malý domeček. Má
pět místností, otvory připomínající okna a dvěře i místa jako dělaná pro postavení ohniště či rovnou postele. Možná vám to tu bude trochu povědomé – však zde bydlely
čarodějnice z filmových pohádek. Překvapivé je, že podobnost jeskyně s lidským obydlím není náhodná.
Objekt dnes známý jako
Barušky byl ještě za první světové války
skutečně využíván k bydlení! Nejspíš vznikl někdy před rokem
1850, v době, kdy se mnoho zdejších obyvatel živilo lamačstvím kamene. Nějaký filuta, co chtěl ušetřit za bydlení, přistoupil k pískovci kreativně a primitivním náčiním si do něj vykutal domek. Později sem vrchnost nastěhovala
vdovy po pacholkovi a nádvorníkovi, které se už dál nehodily k práci. Bída, kterou sdílely devatenáct let, nesmazala společenské rozdíly mezi nimi, ani je nenaučila si pomáhat.
Žily v nenávisti a chudobě, která je postupně okrádala o jeden kousek skromného nábytku za druhým. Právě po těch dvou se dnes místu říká Barušky.