Na Kutnou Horu nikdy nezapomenete

Kutná Hora, atraktivní už tím, že figuruje na seznamu UNESCO, je město stříbra. Historie dolování se tu počítá od roku 985 a ke konci 13. století zde vypukla hotová stříbrná horečka. Doly se zakládaly všude možně a kutal takřka každý, kdo měl zdravé ruce a nohy. Přicházeli další dobrodruzi ze široka daleka, dokonce z Německa, a obyvatelstvo se rozrostlo na 15 tisíc. V té době se tak Kutná Hora stala největším městem v zemi – byla dokonce větší než Praha! Mezi léty 1290 a 1350 se denně vytěžilo kolem 55 kg čistého stříbra, tedy více než kilo cenného kovu na hlavu ročně. Byla by však chyba domnívat se, že jak bylo město bohaté, tak byli bohatí i místní horníci. Právě naopak. Smetanu (tedy stříbro) slízla vrchnost a dělníkům se dařilo hůř a hůř.

Nahlédnout pod pokličku kutnohorské stříbrné minulosti můžete ve zdejším středověkém dole. Všední začátek prohlídky, ukazující speciální těžební stroj, pomocí kterého byl pár koní schopný vytáhnout až tunu hlíny z dvousetmetrové hloubky, brzy vystřídá nečekaná akce. Průvodce vás „přestrojí“ za středověkého horníka a vezme do hlubinné štoly. V podzemí projdete chodbu dlouhou přes čtvrt kilometru, jejíž stěny jsou viditelně zvrásněné – to jak je hloubili dávní horníci jen primitivním ručním nářadím. Práce to nebyla vůbec záviděníhodná; však ve středověku nebylo výjimkou, když se hornická žena stala sedminásobnou vdovou! Krom každodenní dřiny ohrožoval životy horníků nedostatek kyslíku a náhlé katastrofy: sesuvy půdy nebo průvaly vody. Po cestě minete několik zatopených štol a až průvodce zhasne, poznáte, co je absolutní tma. Když si vezmete, že někdejším horníkům svítil na cestu jen plamen ohně, který musel zhasnout při každém poryvu vzduchu, pochopíte, proč byli tak zbožní a taky proč tak milovali pivo. Ne nadarmo mívala Kutná Hora krom přehršle svatostánků i šedesát pivovarů!

Jestli hledáte rarity je nejjednodušší přidat se ke stovkám turistů, kteří denně navštěvují Kostnici, umístěnou na Sedleckém hřbitově. Svatostánek je to opravdu unikátní: lustr složený ze všech kostí lidského těla, „tapety“ z opravdových lebek se zkříženými hnáty, girlandy z holeních kostí, lidské lopatky a kyčle přeměněné na dekorace, lebky visící volně v prostoru… Na první pohled to možná vypadá jako nevkusný tahák pro turisty, ale jedná se o alegorický interiér, který má symbolizovat Vzkříšení. Kostnice má dlouhou historii a jedná se o hodnotné umělecké dílo, které byste si neměli nechat ujít. Však jeho dějiny sahají až do 16. století, přestože později byl trochu přeměněn: v době baroka Janem Blažejem Santinim a v 19. století řezbářem Františkem Rintem. Význam hřbitova, v jehož areálu se klášter nachází, podtrhuje tradovaný příběh ze 13. století.

Tehdy prý opat Heidenreich přivezl z Jeruzaléma hrst posvátné půdy a tu roztrousil po zdejším hřbitově. Od té doby je Sedlec považován za poutní místo a Kutnohorští věří, že ti, kdo se zde nacházejí, jsou blíže Kristu a tedy spasení. Platí to nejen pro živé, ale i mrtvé – to proto ta výzdoba; dalo by se říct, že vystavení kostlivci tu vlastně čekají na zmrtvýchvstání. Na druhou stranu třeba podotknout, že rozložené kostry proměněné v nebývalou ozdobu, patří někdejší chudině. Ti bohatší, kteří si to mohli dovolit, radši odpočívají vcelku v hrobech. Na závěr ještě jedna perlička.

Pokud město UNESCO navštívíte, určitě si nenecháte ujít ani Chrám sv. Barbory, na který jsou Kutnohorští náležitě pyšní. Samozřejmě, mají být na co. Stavba, budovaná průběžně od roku 1388 až do počátku 20. století, je nádherná. Možná však stojí za to vědět, že původně měla být nejmíň dvojnásobná. To když v 15. století výrazně opadla těžba stříbra, rozhodla se vrchnost svatostánek trochu okleštit. Neznamená to však, že by tu nebylo co k vidění!

Když zvednete hlavu a použijete dalekohled, neměl by vám uniknout kamenný „zvěřinec“ na pilířích nad ochozy. Krom chimér, harpyjí, žab a okřídlených beranů je tu vytesána i opice s pomerančem – jedná se o první plastické zobrazení tohoto ovoce u nás!