Stálá expozice ve Svatomikulášské městské zvonici.
Muzeum hlavního města Prahy připravilo pro návštěvníky ucelenou expozici ve Svatomikulášské městské zvonici, která se věnuje vývoji hlásné služby. Návštěvníci si mohou prohlédnout byt věžníka z období druhé poloviny 18. století, jehož součástí je i černá kuchyně – jediná přístupná v Praze. Na tuto část, otevřenou již v minulém roce, navazuje hlásovna – místo, kde věžník vykonával svou funkci. Interiér hlásovny je zasazen do první poloviny 19. století. Druhý byt věžníka je z roku 1891, kdy byla hlásná funkce zrušena a hlásný se pak staral pouze o věžní hodiny. Součástí expozice je i pohled do barokního kanalizačního systému a za návštěvu určitě stojí i zvonové patro se zvonovou stolicí a zvonem sv. Mikuláše z roku 1576.
Od 60. let 20. století se změnil účel stavby na pozorovatelnu Státní bezpečnosti pro sledování přilehlých ambasád. Tzv. kajka se nachází na samém vrcholu věže a připomíná její zneužití totalitní mocí. Svou roli sehrála i v době Pražského povstání, kdy odtud vojáci wehrmachtu pozorovali barikády v Karmelitské ulici. Státní bezpečnost kajku využívala až do roku 1990.
Svatomikulášská městská zvonice nebyla nikdy součástí
kostela sv. Mikuláše, i když se to na první pohled může zdát. Vždy byla součástí obecního majetku Menšího Města pražského – Malé Strany. Barokní věž sloužila jako požární hláska i jako hodinová věž a byla budována spolu s kostelem sv. Mikuláše. Věž nahradila předešlou gotickou městskou zvonici, byla stavěna od roku 1739 a úplně ukončena v roce 1755.