Od roku 2020 nese objekt název Gabriel loci. Majitelem je česká firma Cimex Invest, která po více než sto letech odkryla 750 restaurátorských sond bývalých nástěnných maleb v klášteře. Autorkami byly sestry benediktinky. Na letošní rok je naplánovaná 2. fáze restaurování.
Ženský benediktinský klášter sv. Gabriela v Praze na Smíchově byl založen roku 1888 a stal se po třech mužských klášterech prvním ženským konventem Beuronské kongregace. Pro sestry klášter postavili benediktini z Beuronu z jihozápadního Německa (Bádensko-Württembersko), kteří museli v době sekularizace (1875) odejít do exilu. V roce 1880 se usídlili v pražském klášteře Emauzy, kam přinesli nově vznikající sakrální beuronské umění pojmenované podle místa vzniku. O osm let později, tedy v roce 1888, začali stavět na protějším břehu Vltavy na Smíchově první ženský klášter sv. Gabriela.
Mateřský mužský klášter sv. Martina působil v Praze do roku 1887, kdy byl klášter v Beuronu obnoven jako benediktinské arciopatství a kde působí dodnes.
V Emauzích část mnichů zůstala až do roku 1945, kdy byl klášter vybombardován..
Finance na stavbu kláštera na Smíchově zajistila Gabriela hraběnka z rodu Swéerts-Sporck. Proto byl klášter pojmenován po jejím křestním patronu jako klášter Sv. archanděla Gabriela. Správný název kostela je Zvěstování Panně Marii.
Po vzniku Československé republiky se benediktinky z pražského Smíchova přestěhovaly v letech 1918–19 do rakouského Štýrska na hrad Bertholdstein. Část inventáře, který si odvezly s sebou, se díky Spolku přátel beuronského umění a Nadačnímu fondu Malakim navrátil v roce 2008 a v roce 2023 zpět do Prahy. Při prohlídce tak uvidíte původní kompletní interiér kostela z doby, kdy ho sestry opustily.
V Evropě vznikaly další beuronské benediktinské kláštery, celkem jich bylo 40, dnes jich je 15. Všechny se zabývaly nově vzniklým beuronským uměním, které bylo příkladem souhrnného umění, tzv.
gesamtkunstwerku. Základ tvořil geometrický kánon (Davidova hvězda vepsaná do kruhu) podle něhož vznikaly nástěnné mozaiky například v kryptě kláštera na Monte Cassino v Itálii. V Praze na Smíchově se od mozaiky upustilo kvůli finanční i umělecké náročnosti, ale nástěnné malby, sochy, liturgické předměty jako kalichy a jiná umělecká řemesla nesou dodnes znaky těchto geometrických pravidel. Ve smíchovském klášteře pracovaly nadané sestry v ateliéru malby a ateliéru výšivek, zabývaly se i fotografováním. Sestry malířky se zpočátku věnovaly iluminacím na pergamenu, mezi lety 1899 až 1913 vytvořily unikátní umělecké dílo – beuronský evangeliář. Jejich učitelem byl zakladatel beuronského umění P. Desiderius Lenz OSB, který v té době žil se svými spolubratry v Emauzích. Pod Lenzovým vedením se později sestry ujaly i nástěnnných maleb. V historii beuronských ženských klášterů je tato činnost dosud považovaná za zcela ojedinělou, neboť byla vždy a všude doménou mnichů. V roce 1911 vyzdobily sestry dvěma čtveřicemi andělů nově otevřenou apsidu v kostele. Do roku 1918 pracovaly na vlastních nástěnných malbách v klášteře. Výzdoba kostela a ani kláštera nebyla dokončena, se svým domovem se sestry musely v překotné době vzniku Československé republiky rozloučit.
Lenz byl nejen zakladatelem beuronského umění, ale i autorem návrhu na veškerou výmalbu kostela Zvěstování Panně Marii. V klášteře sv. Gabriela po dobu asi šesti let vyučoval nadané sestry pochopit jím vytvořený a velmi náročný geometrický kánon, který byl jakousi skicou či osnovou pro tvorbu jakéhokoli beuronského díla. Učil sestry i uměleckou historii dob minulých, ze kterých čerpal informace pro své "posvátné umění". Nadchla ho estetizující geometrie starých Egypťanů, neboť splňovala jeho představu, že čísly vyjádřená harmonie je odrazem univerza, nekonečnosti Božího tvoření.
Při liturgii používali mniši i sestry gregoriánský chorál, jehož oktáva je založena na principu číselného souladu.
V klášteře jsou dodnes zachovalé některé původní prostory jako křížová chodba tvořící kvadraturu kolem dnes zastřešené rajské zahrady, kapitulní síň, klášterní knihovna, refektář, konventní místnost a další.
Dnešním majitelem je česká firma CIMEX Invest, která patří mezi největší privátní investory v nemovitostech. Klášter sv. Gabriela chce přestavět na designový pětihvězdičkvý hotel.
Provází Monica Bubna-Litic, předsedkyně Nadačního fondu Malakim.
Prozkoumejte klášter sv. Gabriela v Praze, jeho historii a spojení s unikátním beuronským uměním během komentovaných prohlídek.
Současným majitelem kláštera sv. Gabriela je česká firma CIMEX Invest.
V klášterech Beuronské kongregace bylo zavedeno beuronské umění, založené na geometrickém kánonu a zahrnující nástěnné mozaiky, malby a další umělecká řemesla.
Autorkami nástěnných maleb v klášteru sv. Gabriela byly sestry benediktinky.
Současný majitel plánuje přestavět klášter sv. Gabriela na designový pětihvězdičkový hotel.
Komentované prohlídky v klášteru vede Monica Bubna-Litic, předsedkyně Nadačního fondu Malakim.
V liturgii používali mniši a sestry gregoriánský chorál, jehož oktáva je založena na principu číselného souladu.
Zakladatel beuronského umění, P. Desiderius Lenz, učil sestry složitý geometrický kánon a uměleckou historii, které byly základem pro tvorbu posvátného beuronského umění.
Mezi lety 1899 a 1913 vytvořily sestry beuronský evangeliář, který je považován za unikátní umělecké dílo.
Sestry se v klášteru sv. Gabriela věnovaly malbě, výšivkám, fotografování a původně i iluminacím na pergamenu.
V roce 1911 vyzdobily sestry nově otevřenou apsidu v kostele sv. Gabriela dvěma čtveřicemi andělů.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.