Malostranský hbitov patří k unikátním památkám na území Prahy a celé České republiky. Jsou zde pohřbeni význační představitelé národního obrození i význační architekti, sochaři a malíři.
Hned samotný název hřbitova je zavádějící, neleží totiž na Malé Straně. Hřbitov se rozprostírá na ploše 2,2 ha na území současného Smíchova. Na místě dnešního hřbitova se poprvé začalo pohřbívat v době moru, který Prahu postihl kolem roku 1680 a v průběhu 18. století.
Po změně v pohřbívání, ke které došlo za vlády Josefa II., byly zrušeny hřbitovy kolem kostelů a z hygienických důvodů bylo povoleno zakládat hřbitovy pouze mimo osídlení, za městskými hradbami. Proto byl roku 1786 na místě někdejšího morového pohřebiště založen hřbitov nový, určený pro Malou Stranu, Hradčany, Smíchov a Košíře. V té době jej obklopovalo jen několik hospodářských stavení s vinicemi. Průmyslový rozvoj Smíchova, především pak založení Ringhofferovy továrny v roce 1852, ovlivnil růst bytové zástavby, která hřbitov postupně obklopila. V roce 1884, tedy necelých 100 let od jeho založení, zde bylo pohřbívání ukončeno. Mnohé z hrobů byly zrušeny, náhrobky a ostatky zemřelých byly přemístěny na jiné hřbitovy, zejména na Olšanské hřbitovy a na Vyšehrad (např. Karel Jaromír Erben).
Na unikátním hřbitově jsou pohřbeni především význační představitelé národního obrození a poslední místo odpočinku zde nalezli známí architekti, sochaři a malíři jako Dietzenhoferové, Platzerové či Antonín a Václav Mánesovi. Nachází se zde významná díla sochařů 19. století: díla několika generací Platzerů, Václava Prachnera, Josefa Malinského, Josefa Maxe a dalších. Blízkost usedlosti Bertramka připomíná, že zde leží generace přátel W. A. Mozarta.
Celý areál hřbitova je rozsáhlou galerií zejména
empírové funerální plastiky. Mezi autory náhrobků jsou další slavná jména – František Xaver Lederer, Josef Malínský, Jan Ludvík Kranner, Josef a Emanuel Maxovi. Uprostřed hřbitova stojí nejvýznamnější
náhrobek biskupa pasovského, hraběte
Leopolda Thun-Hohensteina. Pomník patří k vrcholným dílům sochaře Václava Prachnera. Byl ulit v hořovických hutích a je významnou památkou uměleckého slévárenství u nás.
Známý je také
náhrobek Svaté holčičky, dílo Josefa Maxe z r. 1851 – na kamenném podstavci ležící postavička děvčátka, ke kterému děti spontánně začaly nosit svá přáníčka a kytičky. Příběh holčičky bývá vyprávěn v různých obdobách.
Podle pověsti žilo v jedné rodině na Újezdě milé a hodné děvčátko, které jednoho dne
vypadlo nešťastnou náhodou z okna. Podle jiné pověsti se jednalo o dcerku malíře Kristiána Rubena, která zemřela v nejranějším dětském věku na tuberkulózu. Kolem náhrobku vznikla legenda, kterou zpracoval František Kožík v knize
Svatá holčička.
Prozkoumejte historii a umělecké dílo na Malostranském hřbitově na Smíchově, místo posledního odpočinku mnoha významných osobností.
Malostranský hřbitov byl založen v roce 1786.
Na místě bylo dříve morové pohřebiště, které bylo využito po zavedení nových hygienických pravidel pro pohřbívání za vlády Josefa II.
Na hřbitově jsou pohřbeni význační představitelé národního obrození, architekti, sochaři a malíři jako jsou Dietzenhoferové, Platzerové a Antonín a Václav Mánesovi.
Hřbitov se rozprostírá na ploše 2,2 ha.
Náhrobek symbolizuje dívku, která zemřela mladá, a stal se místem, kde lidé nosí přáníčka a kytičky.
Mezi autory náhrobků patří František Xaver Lederer, Josef Malínský, Jan Ludvík Kranner, Josef a Emanuel Maxovi.
Průmyslový rozvoj a zejména založení Ringhofferovy továrny vedly k rozšíření bytové zástavby, která hřbitov postupně obklopila.
Blízkost usedlosti Bertramka připomíná, že zde leží generace přátel W. A. Mozarta.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.