Komentovaná prohlídka kostela a kláštera sv. Gabriela

Ženský benediktinský klášter sv. Gabriela v Praze na Smíchově byl založen roku 1888 a stal se po třech mužských klášterech prvním ženským konventem beuronské kongregace. Pro sestry klášter postavili benediktini z Beuronu v jihozápadním Německu, kteří ale museli v době Bismarckova kulturního boje odejít do exilu. V roce 1880 se přestěhovali do pražského kláštera Emauzy, kam přinesli nově vznikající sakrální beuronské umění pojmenované podle místa vzniku. O osm let později, tedy od roku 1888, začali stavět na protějším břehu Vltavy první ženský klášter sv. Gabriela.

Beuronský klášter sv. Martina byl obnoven v roce 1887 a působí dodnes v jihozápadním Německu (v Bádensku-Württembersku). V Emauzích mniši zůstali až do roku 1945.

Finance na stavbu kláštera na Smíchově zajistila Gabriela hraběnka z rodu ​Swéerts-Sporck. Byl pojmenován po jejím křestním patronu jako klášter Sv. archanděla Gabriela. Správný název kostela je Zvěstování Panně Marii. 

Po vzniku Československé republiky se benediktinky z pražského Smíchova přestěhovaly v letech 1918–19 do rakouského Štýrska na hrad Bertholdstein. Část nventáře, který si odvezly s sebou, se díky Spolku přátel beuronského umění a Nadačnímu fondu Malakim navrátil v roce 2008 zpět do Prahy. Při prohlídce tak uvidíte původní kompletní interiér kostela z doby, kdy ho sestry opustily.

V Evropě vznikaly další beuronské benediktinské kláštery, celkem jich bylo 40, dnes jich je 16. Všechny se zabývaly nově vzniklým sakrálním beuronským uměním, které bylo příkladem souhrnného umění, tzv. gesamtkunstwerku. Základ tvořil geometrický kánon (Davidova hvězda vepsaná do kruhu) podle něhož vznikaly nástěnné mozaiky například v kryptě kláštera na Monte Cassino v Itálii. V Praze na Smíchově se od mozaiky upustilo kvůli finanční i umělecké náročnosti, ale nástěnné malby, sochy, liturgické předměty a jiná umělecká řemesla nesou dodnes znaky těchto geometrických pravidel. Ve smíchovském klášteře pracovaly nadané sestry v ateliéru malby a výšivek, zabývaly se i fotografováním. Sestry malířky se zpočátku věnovaly iluminacím na pergamenu, mezi lety 1899 až 1913 vytvořily unikátní umělecké dílo – beuronský evangeliář. Jejich učitelem byl zakladatel beuronského umění P. Desiderius Lenz OSB, který v té době žil se svými spolubratry v Emauzích. Pod Lenzovým vedením se později sestry ujaly i maleb na zdi. V historii beuronských ženských klášterů je tato činnost dosud považovaná za zcela ojedinělou, neboť byla vždy a všude doménou mnichů. V roce 1911 vyzdobily sestry nově otevřenou apsidu v kostele, do roku 1918 pracovaly na vlastních nástěnných malbách i v klášteře. 

Lenz byl nejen zakladatelem beuronského umění, ale i autorem návrhu na veškerou výmalbu kostela Zvěstování Panně Marii. V klášteře sv. Gabriela vyučoval po dobu asi šesti let malířsky nadané sestry pochopit jím vytvořený a nesmírně náročný a komplikovaný geometrický kánon, který byl jakousi skicou či osnovou pro tvorbu jakéhokoli beuronského díla. Učil sestry i uměleckou historii dob minulých, ze kterých čerpal informace pro své "posvátné umění". Nadchla ho starým Egypťanům známá estetizující geometrie, neboť splňovala jeho představu, že čísly vyjádřená harmonie je odrazem univerza, nekonečnosti Božího tvoření.

Při liturgii používali mniši i sestry gregoriánský chorál, jehož oktáva je založena na principu číselného souladu. 

V klášteře jsou dodnes zachovalé některé původní prostory jako křížová chodba tvořící kvadraturu kolem dnes zastřešené rajské zahrady, kapitulní síň, klášterní knihovna, refektář, konventní místnost a další.

V roce 2023 bylo v klášteře odkryto 750 restaurátorských sond bývalých nástěnných maleb, které byly zabíleny kolem roku 1920 po odchodu sester do Rakouska.

Provází Monica Bubna-Litic, předsedkyně Nadačního fondu Malakim. O víkendu 24. a 25. srpna vás provede Dr. Miroslav Kunštát, předseda Spolku přátel beuronského umění.