Řezbáři se sjedou do Svitav již po 15. Memoriálu se zúčastní pět řezbářů, kteří tentokrát budou z hrubých a neotesaných kmenů vytvářet lavičky na téma flóra. Můžete je sledovat při práci a v podvečer si posedět na muzejní zahradě.
Letos se už po 15. sjedou koncem léta do Svitav řezbáři, aby vyrobili nové sochy, které budou poté dělat radost nejen nám, Svitavanům, ale i návštěvníkům našeho města. V akci uvidíte řezbářku Romanu Krestýnovou a řezbáře Františka Malého, Wita Pichurského, Petra Steffana a Martina Zítku.
Málokdo si ale pamatuje, kdy a proč se v našem městě sochy objevily. Připomeňme si to. V letech 1999–2000 probíhala velká rekonstrukce stadionu, jeho proměna z původně pouze sportovního areálu v příjemné místo pro sport, procházky a aktivní užívání si volného času. Úpravám však musely z bezpečnostních důvodů ustoupit staré topoly okolo atletického oválu. Když odchází stromy, odchází kus našeho života, našich vzpomínek a tehdy vznikl nápad, který se zpočátku zdál na pomezí fantazie. Při asanaci starých stromů byla v areálu ponechána torza kmenů, a ty byly poskytnuty k dispozici řezbářům. A tak se postupně výtvory přírody začaly potkávat s lidskýma rukama a stromy se v průběhu let měnily v umělecká díla. A protože propojení sportu a umění se ukázalo jako velmi šťastné, přibývají každý rok nové sochy z již dovezeného materiálu. Pro naši radost, ale i k posezení či hře našich dětí. S ceduličkou, na které najdete název, rok vzniku i jméno autora. Tak vítejte v městě řezbářů.
Alois Petrus – biografie
Narodil se 27. ledna 1889 ve Skutči. Byl nadán výtvarným talentem, a ten byl příčinou toho, že se začal učit řezbářem. Přihlásil se do mistrovské Uměleckoprůmyslové školy ve Valašském Meziříčí a soukromě v Praze studoval historii umění a vývoj bytové kultury.
Počátkem dvacátých let založil v Třebíči umělecko-průmyslovou dílnu a působil jako mistr tamější učňovské řezbářské školy. Proslavil se jako řezbář bohatě zdobeného nábytku a loutek. Sám vytvořil na 900 loutkových divadel, která se stěhovala do různých míst Československa, ale i do Spojených států, Rakouska, Polska, Jugoslávie a Řecka.
Po deseti neúspěšných letech strávených v Kolíně, kde byl vlastníkem firmy na výrobu nábytku, odešel v roce 1945 do Svitav. Zde musel začínat úplně znovu, neboť během války přišel o značnou část svého majetku. Vyučoval umění a řemesla na reálném gymnáziu a ve Svitavách pokusil se prosadit založení umělecké řezbářské školy. Bohužel bezúspěšně, ale nic nebránilo tomu, aby z jeho dílny vycházely řezbářské výrobky, které zdobily interiéry mnoha bytů a institucí. Jeho řezbářský rukopis byl zřejmý z absolventských tabló, spolkových štítů, kazet, rámečků a podnosů, stejně jako z interiérového nábytku, dětských hraček, talířků, křížků, růženců a kropenek. Mnoho jeho nápadů zůstalo ve skicách a v pouhých náčrtech, protože smrt mu nedovolila je realizovat. Alois Petrus zemřel ve Svitavách 1. září 1968. Pohřben je ve Svitavách.