Tato akce již proběhla a není tedy aktuální. Prohlédněte si
aktuální akce v okolí této již neaktuální akce, prozkoumejte
aktuální akce v regionu Praha nebo navštivte
Výstavy v celé ČR.
Umělecké dílo Tvárnice současného umělce a sochaře Martina Zeta se nachází v muzejní zóně mezi starou a novou budovou Národního muzea. Dílo připomíná kontinuitu naší současnosti, která má mimo jiné kořeny jak v nedávné totalitní historii, tak v moderním názoru na uspořádání městského prostoru.
Mohutná
světlá kostka odlehčená zvláštním průřezem byla inspirována
tvárnicí, kterou v 70. letech vytvořil pro dělící dekorativní zeď sídliště v Praze na Pankráci II
otec Martina Zeta (1960), sochař Miloš Zet (1920–1995). Původní tvárnice evokuje na jedné straně skořepinový tvar, inspirovaný
bruselským stylem, který se následně
prosadil do nejširší tvarové produkce československé architektury hluboko do druhé poloviny 20. století. Na straně druhé se divák neubrání pocitu, že Miloš Zet pracoval i s tradicí české kubizující architektury nebo užité tvorby. Objekt tak v sobě koncentruje nejrůznější aluze moderního názoru na architekturu a design a zároveň je reziduem
sochařovy spolupráce s architekty na výstavbě moderního sídliště.
Současný sochařský objekt Martina Zeta
Tvárnice v sobě, podobně jako
Nová budova Národního muzea, skrývá dvě historická období, shodně v odstupu několika desítek let (
1937/1973,
1970/2019). Pro prostor muzejní oázy je Tvárnice od sochaře Martina Zet ideální svou monumentalitou. Koresponduje s architekturou bývalého Federálního shromáždění od Karla Pragera a může být připomínkou blízkého
brutalistního a zbořeného Transgasu. Nové dílo Martina Zeta připomíná
kontinuitu naší současnosti, která má mimo jiné kořeny jak v nedávné
totalitní historii, tak v moderním názoru na architekturu a uspořádání městského prostoru. Umístění Tvárnice Martina Zeta poblíž
Národního muzea může být vnímáno i jako příspěvek k aktuální debatě o
brutalistní architektuře a tématu ochrany těchto památek v širším společenském diskurzu.